A záda. Ale hlavně život.
Je mi přes třicet a mám lehce zakulacenou hrudní páteř. Není to genetické. Je to spíš... stylové. Seděl jsem totiž celé roky u počítače jako L z Death Note. Kolena k bradě, záda jako otazník. V manze mu to prošlo, nikdy tam neprojevil bolest. Jenže já nejsem L. Za prvé nejsem génius. A za druhé - neumřel jsem mladý.
Měl jsem drahou zdravotní matraci. Takovou tu, co se vytvaruje přesně podle vašeho těla. Což zní skvěle, pokud máte tělo, které chcete uchovat v přesně takovém stavu, ve kterém se nachází. Jenže já ho chtěl změnit. Konkrétně narovnat. Cítil jsem se tak zle, že kdyby mi někdo nabídl vyoperování páteře, přijal bych to. Nebo bodnutí vidličky mezi obratle. Cokoliv.
Na konzultaci u ortopeda mi potvrdili, co jsem si myslel: "Zdravotní matrace jsou pro zdravé."
V noci jsem čím dál častěji vstával, abych si lehnul na zem vedle postele. Jenže pak mě všechno začalo tlačit a musel jsem se vrátit zpět na matraci. A takhle pořád dokola. Zem, postel, zem, postel. Nekonečný koloběh zoufalství.
Nakonec jsem se - jako každý zoufalec - obrátil na Reddit. Strávil jsem měsíce pročítáním příběhů lidí z celého světa, kteří měli ten samý problém. Nejvíce se tam skloňovalo slovo futon. Čistý bavlněný. Tvrdý. Nejlépe s tatami. Prvně jsem si myslel, že je to nějaká forma sofistikované odplaty za Hirošimu. Ale rozhodl jsem se to risknout a futon i s tatami objednal.
Když mi zásilka dorazila, byl jsem nadšený. Cenově mě to vyšlo na polovinu toho, co moje zdravotní matrace. Večer jsem byl překvapený příjemnou tvrdostí nového lože. Asi první minutu. Dalších třicet minut jsem cítil intenzivní tlak na hrudní páteři. To už bylo tak nějak příjemně nepříjemné. Vzápětí naštěstí přišel Quentin, můj pes. Lehl si vedle mě a začal hlasitě chrápat. Působí to na mě jako ASMR a pomohlo mi to usnout.
Uprostřed noci jsem se probudil šokem. Nějak se mi během spánku podařilo uvědomit, že mě nic nebolí. Bylo to skoro děsivé. Jako kdyby moje páteř nikdy neměla problém. Jako kdyby mi někdo vyměnil skelet. A ráno jsem vstal bez půlhodinového protahování a kroucení se. Prostě jsem se probudil a vstal. A bylo mi fajn.
Po dosednutí k počítači se sice páteř znovu projevila, i když si dávám záležet, abych seděl správně. Ale byl v tom rozdíl. Už totiž vím, že existuje stav, kdy záda nebolí. Že to není jen mýtus. Užil jsem si osm hodin opravdového spánku a mám konečně důvod chodit večer spát včas. Čistě kvůli tomu neuvěřitelnému luxusu necítit páteř.
Možná jsem si koupil futon proto, abych si narovnal záda. Ale ve skutečnosti jsem si tím narovnal i vztah ke spánku. A možná taky jen potřebuji víc ležet a míň sedět jako L.
Nicméně futon doporučuji každému, kdo si nechce bodat vidličku mezi obratle.