V čekárně u lékaře stojím těsně vedle dveří tak, aby mě nikdo zevnitř neviděl. Po nějaké době se konečně otevřou dveře.
Vyskočím ze zákrytu: “BAF!!”
Sestřička uskočí: “Panebože, to je blbec!”
Z dálky se zpoza pootevřených dveří doktorovy ordinace ozve: “Áá, pan Hikaru, že ano?”
“Tak vám odlepíme ty náplasti.”
“Cože? Ne. NE! Ne, já sám! Já sá-ááÁÁÁÁÁÁÁÁÁáááá… !! …”
“No teda, pane Hikaru, vy jste teda statečnej…”
“… Teď jste si udělali mocného nepřítele…”
Tento příběh začal dávno, předávno, v pátek večer. Svět byl tehdy ještě plný barev a nadějí, barevných nadějí i nadějných barev, užíval jsem si život plnými doušky, těšil se ze všeho, na čem spočinul můj zrak… A v jeden okamžik zalíbila se mi tuze roztomilá Greenpeace Lego lodička.
Nepoznamenaný zklamáním ujal jsem se myšlenky, že tu loďku získám. Je jí jen jediný exemplář, a kdo by si ho zasloužil víc než já? Tehdy jsem se přihlásil do soutěže s Batmobilem na solární pohon. Dostat se do TOP 5 bylo tolik snadné, až mi to hnalo úsměv do tváře; mé blížící se vítězství bylo nezpochybnitelné.
...číst dálVšichni známe ty situace, kdy různé spotřební zboží bez problému přesluhuje klidně i několik let. Stává se zastaralým, ale stále je funkční, nemáme proto potřebu je nahradit. A pak se znenadání zařízení vypne a nenaskočí. Zrovna ve chvíli, kdy je opravdu potřebujete.
Je to, jako by najednou umřel Jackie Chan. Divné. Nechcete se s tím smířit. Nerozumíte tomu.
...číst dálPřed nějakým časem jsem si dva týdny poležel v nemocnici. Většinu historek jsem publikoval už dřív, teď jsem narazil na ztracené zápisky, které jsem ještě nepřepsal. Předtím, než začnete číst, bych ještě rád poznamenal, že se mi po nemocnici i celém jejím personálu stýská. Všichni byli moc milí a trpěliví a nikdo mi nenadával, když jsem si zpíval.
...číst dál