Věřte mi, je to dobrodružné

Zapomenu si vytáhnout teploměr dřív, než naměří víc než 37°C. A protože zítra mě propouští z JIP jen za podmínky, že budou všechny naměřené údaje v pořádku, spustí mlaďoučká sestra humbuk. JIP nyní sdílím jen se dvěma dalšími pacienty, kteří po silných lécích tvrdě spí, druhá sestra odešla kamsi.

 

„Alé, vždyť vy máte přes 38 teplotu!“

„Ukažte? …Ne, já vidím 37,“ přemýšlím, jak z toho rychle ven. „Ale ne! Ne, ne, ne, ne, ne. To snad ne! Teď mě dobře poslouchejte, ať neuděláte největší chybu svého života,“ chytím ji pevně za rameno, dívám se jí naléhavě do očí a napodobuji afektovaný hlas desátého Doktora Who. „Mám podezření, že se v této místnosti nepřirozeně zakřivuje čas a prostor, je to jasné! Proto mi pořád naléváte hořký čaj, i když po vás už tři dny žádám sladký, proto vidíme každý něco jiného. Není tu víc lidí, co by mohlo naměřenou hodnotu zkontrolovat, musíte mi proto věřit, Ireno. Irena, je to vaše jméno?“ čtu údaje z cedulky.

„Ano… Irena…“

„Skvěle, Ireno, vedete si skvěle! Teď uděláte přesně, co řeknu.“

Sestra je velice překvapená: „Takže… podle vás mám prostě jít… a napsat tam 37?“

„Ne! To zdaleka nestačí!“ nepřestávám naléhat. „Musíme nastolit rovnováhu. Víte, co zbyde, když nezachováme rovnováhu? To nechcete vědět, Ireno. Bude to miš-maš-paš-laš, žádná planeta, Ireno, žádná nemocnice. Podívejte se na mě, Ireno, nejsem ve stavu, kdy bych mohl cokoliv udělat, musíte mi proto věřit. Pravděpodobně já budu ten stabilní prvek, kterého se musíme držet, podívejte na mé vlasy. Musíte jít vy, udělejte to!! Dvakrát klepněte! Dvakrát klepněte tím teploměrem!“

Když sestra jen zaraženě hledí do země a očividně neví, co si myslet, znovu ji navádím: „Ireno, je to na vás! Klepněte! Jen dvakrát klepněte a zachráníte nás všechny!“

Sestra jakoby se náhle probudila, dvakrát klepla teploměrem, pak se na mě roztržitě podívala a chvíli si mě prohlížela.

„Ten teploměr…“ připomenu jí jemně. „Podívejte se na ten teploměr.“

„…37..“ chvíli jí trvá, než ten údaj přečte.

Rozzářím se: „Zvládla jste to! Ireno, vy jste to zvládla! Věděl jsem to, jste úžasná, vy všichni pozemšťani jste tak… úžasní! Tak houževnatí! Houževnatí, to je to slovo!“

 

Jako v mdlobách došla sestrička k nohám mé postele, kam zapsala oněch 37 naměřených stupňů, pak se najednou rozzářila jako prve já a vykřikla: „Doctor Who!! Vy jste blbej! To byl Doctor Who! Já vám to… Vy ste tak blbej!“

 


doctor who smile

 
Miluju ten pocit, kdy lidem můžu zprostředkovat pocit, že prožívají velké dobrodružství, jen proto, že mi věří.

Zachráněno koťat: 2

Pokaždé, když nezanecháte komentář, jedno kotě umře.


− 1 = šest

:cry: 
:blind: 
:thusa: 
:uf: 
:banghead: 
:kill: 
:shock: 
:wakeup: 
:tired: 
:poke: 
:xixi: 
:nono: 
:love: