Z jaké jsi koleje?

Máme v práci nového kolegu. V rámci zlepšení vztahů na pracovišti jsem se rozhodl vyptat se ho na něco osobního…

Hikaru: „Z jaké jsi koleje?“
Kolega: „Dělal jsem Masarykovu univerzitu.“
Hikaru: „Co? Ptám se tě na tvou školu čar a kouzel.“
Kolega: „Myslíš Harryho Pottera?“
Hikaru: „Myslím Bradavice…“
Kolega: „Jo, vždyť jo… Takže myslíš Nebelvír, Zmijozel a ty dvě další?“
Hikaru: „Ne, Wampus a Thunderbird! Jasně, že se ptám na Nebelvír, Zmijozel a ty dvě další. Už jsem říkal, že myslím Bradavice...“
Kolega: „Dobře, dobře… Tak… kdybych si mohl vybrat-“
Hikaru: „Ne, to bys nemohl! Myslíš, že jsi nějakej Harry Potter?! To není na tobě! Od čeho myslíš, že je tam Moudrý klobouk?! Bože!“

…a nevyšlo to.

* nejsem fanoušek světů Rowlingové, ale Annie mě donutila se dívat už tolikrát, že se to už nějak stalo součástí mého života


by hikaru Kategorie: ČlánkyŠtítky: , , , , 2 komentáře

Jak jsem se pokoušel urazit prodejce JENA nábytku

…aneb netradiční recenze na JENA nábytek Brno – ul. Křenová

Ze zoufalství z nedostatečné nabídky sedacích souprav v Brně vypravil jsem se do prodejny JENA nábytek. Primárně proto, že jako jedna z mála prodejen nábytku provozuje také online katalog produktů s možností jejich filtrace podle rozměru. Vím o tom, že neprodávají zrovna nejluxusnější kousky a že tomu odpovídá i cenové rozpětí nabídky. Ale byl jsem už snad v každé „slušné“ prodejně nábytku v Brně a chtěl jsem si tedy prohlédnout i někoho ze zástupců těch laciných, co prodávají polské zboží. Nakonec, budeme s Františkem stavět dům, do kterého plánujeme nábytek na míru. Životnost sedací soupravy do stávajícího bytu proto tolik neřeším. Jen chci, aby byla pohodlná a aby se mi vešla do pokoje.

Osud tomu chtěl, abych zavítal pravděpodobně do té nejhorší prodejny, kterou JENA nábytek má. Neumím si totiž představit, že by se šlo k zákazníku chovat nevhodněji.

Prvním pasivním útokem na mou osobu cítil jsem, že je samotné umístění prodejny. Už fakt, že se na prodejnu nemůžu podívat přes Google Street View, mi naznačoval, že něco není, jak bych si představoval. Ale jsem člověk důvěřivý. Rád jsem tedy věřil, že areál, ve kterém je prodejna umístěna, pouze není přístupný autům. Ve skutečnosti by tento areál neměl být přístupný ani lidem. Nicméně i v okamžiku, kdy jsem osobně do areálu vkročil a ocitl se ve špinavém prašném prostředí obklopen polorozpadlými stavbami postakopalyptického vzezření, nedokázal jsem se pohoršit, protože mi to připomínalo prostředí hry Fallout. A tu mám rád. Přečíst „Jak jsem se pokoušel urazit prodejce JENA nábytku“ →


by hikaru Kategorie: ČlánkyŠtítky: , , , , 7 komentářů

Věštba ortopeda

„To nic není,“ přerušil mě doktor hned, co jsem začal větu o tom, že mě minulý víkend začalo silně bolet koleno.
„Musím uznat, že obdivuji vaši pohotovou reakci a určitě si sem někdy přijdu nechat vyložit karty, ale přece jen by mě zajímal proces té dedukce. Ještě jsem vám totiž vůbec nic neřekl ani neukázal…“
„Zajdete si na elektroterapii a bude to dobrý,“ ignoroval mě.
„Aha. Dobře, super.“ S tím bych si nedovolil nesouhlasit. Přece chci, aby to bylo dobrý.

A taky trochu doufám, že se stanu Pikachuem. Přečíst „Věštba ortopeda“ →


by hikaru Kategorie: ČlánkyŠtítky: , , , , 1 x komentář

Jak jsem zjistil, že lidé lžou

Ačkoliv jde o příhodu vcelku nedobrodružnou, měla zásadní vliv na celý můj budoucí život. A protože s mým přibývajícím věkem přibývá i lidí, co se podivují nad mým vnímáním, rozhodl jsem se odhalit, jak k tomu všemu vlastně došlo, že jsem teď takový Hikaru, jaký jsem, a ne nějaký docela jiný.

Jako malého si mě k sobě matka brala, když se dívala na televizi. Sledovala především kriminálky, Akta-X a horory, takže film To (podle knihy Stephena Kinga) jsem viděl poprvé ve svých pěti letech a dodnes cítím silné napětí, kdykoliv mám pustit vodovodní kohoutek nebo prohlížet nedigitální fotoalbum. Z kriminálek jsem pochopil, že lidé umírají. A nejen to – dokonce se zabíjejí i mezi sebou. Vše mi tehdy připadalo jako fakta, která nikdo nedovede změnit. Vždycky budou existovat zlí lidé, vraždící klauni a mimozemšťani. Byla ale věc, se kterou jsem se smířit nedokázal. Přečíst „Jak jsem zjistil, že lidé lžou“ →


by hikaru Kategorie: ČlánkyŠtítky: , 1 x komentář

Roztřídil jsem lidi

Někdo třídí odpad, já třídím i lidi. Jednou ráno mě František vzbudil časně, podal mi šálek horkého čaje a zeptal se, jestli mu pomůžu uklidit náměstí před radnicí, z jejíž střechy přes noc v bouři odlítaly velké polystyrenové desky.

Možná si romantická rána představujete trochu jinak, já oceňuji schopnost uvědomit si své vlastní možnosti a řídit se jimi bez odvolávání se na možnosti druhých. Nemám rád lidi, co lají nad věcmi, které mohou změnit, ale nemění je, protože tyto činy očekávají od jiných. Tolik zbytečných a prázdných řečí. A tak jsem vypil svůj čaj a šťastný, že sdílím život s někým, kdo je mi v tomto ohledu blízký, jsem se s Františkem vydal před dům poklidit.

Okolo procházely davy lidí. Roztřídil jsem je do několika kategorií: Přečíst „Roztřídil jsem lidi“ →


by hikaru Kategorie: ČlánkyŠtítky: , , , , 4 komentáře

Zužitkování mrtvoly

 Místo:  vedlejší kancelář ve firmě
 Čas:  29. 5. 2017
 Zápletka:  Kolegové něco slaví, všichni jedí někým donesené chlebíčky. Poté, co jsem s díky odmítl a následně byl nucen vysvětlit, že sundání šunky nepomůže, protože bych musel také sundat sýr, seškrábat pomazánku a nějakým způsobem vyseparovat E471 z té veky, to starší kolega zkoušel dál. Přečíst „Zužitkování mrtvoly“ →


by hikaru Kategorie: ČlánkyŠtítky: , , , 13 komentářů

Pozitivní reakce na negativní akci

Předně je důležité zůstat sám sebou. Slovy textaře Arthura Freeda (Zpívání v dešti):

Don’t try to be different. Just be good. To be good is different enough.

A toho v dnešním světě nejlépe docílíte tak, že se nebudete snažit, aby vaše reakce byly za každou cenu přímo úměrné akcím vašeho okolí. Jistě, ono to svádí, když vás někdo slovně napadne, napadnout ho zpátky. Ale kdyby vás nenapadli, napadli byste vy je? Dejme tomu, že ne. Pokud na vás tedy někdo útočí a vy útočíte zpět, jste ovlivnitelní. Přečíst „Pozitivní reakce na negativní akci“ →


by hikaru Kategorie: ČlánkyŠtítky: , , , , , 1 x komentář

Mentální úroveň

Měl jsem zrovna dokořán otevřené dveře od kanceláře a kreslil návrh webu, když dovnitř nakoukla cizí paní, za chvíli zmizela a za další chvíli jsem ji viděl povídat si s vedoucím oddělení v chodbě o kus dál. Tím nakouknutím vzbudila můj zájem, tak jsem i poslouchal.

„V záznamech máte, že pán tady naproti je ročník 90… Můžete mi předvést jeho práci? Viděla jsem, že si tam něco kreslí…“
„Určitě, on je tu přes weby.“
„Budu ráda, když mi něco ukážete. Znáte to, v praxi se hodně stává, že lidi, jako je on, nabírají do firem jen kvůli dotacím…“

Přečíst „Mentální úroveň“ →


by hikaru Kategorie: ČlánkyŠtítky: , , , 4 komentáře

Fixy štěstí

S Františkem jsme si vyzvedli poštu. Mně přišel dárek pro něj, jemu zase dárek pro mě. Já ten jeho schoval na Vánoce, on mě podaroval hned. Byla to tuna super fixek různých tlouštěk  :love: Moc rád kreslím – a kreslím jenom fixkama.

Uběhla asi půlhodina, než jsem všechny řádně vyzkoušel, nahlas pojmenoval jejich přednosti a popsal, jak na mě která působí. Nikdo se mě o to nežádal, ale já rád objevuji a rád se dělím o zážitky z objevování. I když to ostatním možná nemusí připadat tak objevné. A po té půlhodině jsem na svém stole znovuobjevil ještě malou krabičku plnou krásných velkých nálepek… Přečíst „Fixy štěstí“ →


by hikaru Kategorie: ČlánkyŠtítky: , , , , , , 2 komentáře