Roztřídil jsem lidi
Někdo třídí odpad, já třídím i lidi. Jednou ráno mě František vzbudil časně, podal mi šálek horkého čaje a zeptal se, jestli mu pomůžu uklidit náměstí před radnicí, z jejíž střechy přes noc v bouři odlítaly velké polystyrenové desky.
Možná si romantická rána představujete trochu jinak, já oceňuji schopnost uvědomit si své vlastní možnosti a řídit se jimi bez odvolávání se na možnosti druhých. Nemám rád lidi, co lají nad věcmi, které mohou změnit, ale nemění je, protože tyto činy očekávají od jiných. Tolik zbytečných a prázdných řečí. A tak jsem vypil svůj čaj a šťastný, že sdílím život s někým, kdo je mi v tomto ohledu blízký, jsem se s Františkem vydal před dům poklidit.
Okolo procházely davy lidí. Roztřídil jsem je do několika kategorií:
Divík
Divíků bylo samosebou nejvíc. Do této kategorie řadím lidi, kteří se zvědavě dívali, co se stalo a děje, nebo se na to i – bez další reakce – zeptali.
Ignorant
Druhou nejpočetnější skupinou byli ignoranti. Tak nazývám ty, co procházeli zcela lhostejně, často rovnou skrz dráhu, kde jsme po odtažení všech velkých kusů desek zametali ty malé.
Provokatér
Někteří pocítili při pohledu na zametající osobu, přestože zrovna prošli okolo tří různých odpadkových košů, náhlé silné nutkání vyházet na zem z kapes a tašek veškerý odpad, co si do té chvíle nosili při sobě.
Nadavač
Pár lidí se vyjádřilo hanlivě vůči firmě, co špatně zajistila materiál (nestalo se to poprvé), nebo starostovi. Z dálky.
Pohrdač
Pohrdač je první větví druhého vývojového stupně divíka. Pohrdači se ptali, co děláme, za kolik a – po zjištění, že za nic – proboha proč.
Uznavač
Uznavač je druhou větví druhého vývojového stupně divíka. Uznavači se ptali, co děláme, za kolik a – po zjištění, že za nic – nám vyjádřili uznání. Například vedoucí zdejší trafiky, kteří nám laskavě zapůjčili košťata a věnovali pár plechovek Pepsi na osvěžení.
František pak vytvořil na základě mého rozhovoru s pánem z náměstí ještě kategorii další:
Úchyl
Pán, který mě chválí a ptá se, kde přesně bydlím.
S Františkem ale nejsme jediní, kdo má tendenci lidi třídit. Například tady na sídlišti pobývá pán s invalidním důchodem kvůli tzv. zaostalému vývoji rozumových schopností. Zdejší lidé ho označují za místního blázna.
Blázen
Člověk, který se pustí do úklidu těch polystyrenových desek, které ještě ráno zůstaly na střeše a odlétly až s bouřkou, co se přihnala později odpoledne. Člověk, který to všechno dělá přímo v té bouřce, aby materiál někoho nezranil, zatímco ostatní spěchají domů, aby náhodou nezmokli. Člověk, který tímto dokázal mnohem vyvinutější schopnost prostých realistických úvah než kdokoliv z ostatních kategorií.
Pánovi jsme samozřejmě přišli na pomoc – a tím se sami do kategorie zařadili. S námi se zařadil i posléze procházející kamarád Petr, který při pohledu na nás ihned čapl jednu z polystyrenových desek a teprve po cestě k hromadě, kam jsme skládali, se zeptal, co vlastně děláme. Což bylo kouzelné.
Myslím, že je čas srovnat si terminologii.