Proč neslavit Vánoce

Annie vám dala 4 tipy na Vánoce bez stresu. Já vám dám 4 tipy, proč Vánoce neslavit vůbec. Asi bych našel těch důvodů víc, třeba komercializaci, ale chtěl jsem se držet stejného počtu jako Annie, aby to bylo fér.

Víra

Pokud nejste věřící, je trochu zvláštní, že vůbec Vánoce slavíte. Vánoce jsou křesťanské oslavy narození Ježíše Krista (posunuté datum pomineme). Chápu, že nemusíte mít doma Betlém, on Santa už celkem dávno ukradl Ježíšovi celou šou. Ale trvám na tom, že pokud jste nevěřící a slavíte Vánoce, je to úplně stejné, jako kdybyste slavili třeba 4. července jako Čech Den nezávislosti. Proč byste něco takového dělali?

Přetvářka

Pamatuju si, jak jsme se jako malí nesměli o Vánocích se sourozenci hádat. Ostatní dny v roce to bylo vcelku jedno, ale na Vánoce bylo vyžadováno, abychom k sobě byli milí. Stejně funguje i většina ostatních lidí – snaží se, aby o Vánocích s ostatními vycházeli lépe, jsou milejší než obvykle, pozornější, ozývají se lidem, na které celý rok ani nepomysleli. Je to trapný.

Dárky

Tento bod přímo souvisí s přetvářkou. Lidé kupují dárky i lidem, které nemají rádi, když mají pocit, že se to od nich očekává. Dost často danou osobu ani pořádně neznají, takže koupí něco, co ten druhý neocení – ale ten zase musí předstírat, že ano, protože to se očekává od něj. A počítají cenu, aby koupili něco v přiměřené hodnotě dárku, který očekávají od druhé strany.

Když chci dát někomu dárek, dám mu ho proto, že chci. Ne proto, že se něco slaví, nebo proto, že jsem dostal dárek já od něj. Nesrovnávám jejich hodnotu s hodnotou dárků, které jsem dostal já (pokud nějaké). A nikdy nepřemýšlím nad tím, co bych měl někomu koupit. Protože pokud na tuto otázku neznám jasnou odpověď, pak toho člověka dostatečně neznám a není důvod, proč bych mu měl něco kupovat. Dárky kupuju vždycky proto, že vím, když někdo něco chce a chci mu to pořídit, protože na to daný člověk buď nemá, nebo za to nechce utrácet, nebo ho chci potěšit tím, že si pamatuju nějakou drobnost. Jako když jsem koupil kamarádce pěknou sadu báboviček s kyblíkem a lopatkou na písek, protože mi jednou vyprávěla, jak jako malá záviděla ostatním dětem na pískovišti, a já jí to chtěl vynahradit. I když je možné, že tu sadu už dávno vyhodila, nebo ji nikdy ani nepoužila, bylo to gesto, kterým jsem vyjádřil, že ji poslouchám, zajímá mě její život a mám ji rád.

Úplně nejhorší jsou asi seznamy vánočních přání. Když vám někdo musí vyloženě říct, co by si přál, nemáte s ním pravděpodobně dostatečný kontakt a měli byste nejdřív napravit to, než vůbec budete přemýšlet o nějakých dárcích.

Existují lidi, které znám a dárky k Vánocům jim dávám, protože jsou buď věřící nebo blázni jako Annie. Ale ty dárky jim stejně kupuju celý rok, jak se mi chce. Jen to prostě do Vánoc skladuju ve skříni, protože jejich oslavy Vánoc respektuji.

Téma

Líbí se mi světélka, sobi, sníh, rád bobuju, stavím sněhuláky, nosím rolničky, jím cukroví a piju jablečný čaj se skořicí. Kromě sobů a rolniček, které proslavil Santa, nic z toho nemá přímou spojitost s Vánocemi – a sobi a rolničky taky existují i bez nich. Nechápu tedy, proč bychom nutně museli čekat na Vánoce, abychom si něco dobrého upekli a nosili „ošklivé“ svetry. Všechno tohle můžeme dělat celý rok – dokonce i sáňkovat, když odjedete někam do hor. Třeba světélka na okně mám celoročně a zapínám si je, kdykoliv na to mám náladu. Jediný člověk, co s tím měl problém, byl soused, kterému to svítilo do okna – a ten už umřel, takže dobrý.

 

Hikaru, alias „trochu Grinch“


Jak jsem se pokoušel urazit prodejce JENA nábytku

…aneb netradiční recenze na JENA nábytek Brno – ul. Křenová

Ze zoufalství z nedostatečné nabídky sedacích souprav v Brně vypravil jsem se do prodejny JENA nábytek. Primárně proto, že jako jedna z mála prodejen nábytku provozuje také online katalog produktů s možností jejich filtrace podle rozměru. Vím o tom, že neprodávají zrovna nejluxusnější kousky a že tomu odpovídá i cenové rozpětí nabídky. Ale byl jsem už snad v každé „slušné“ prodejně nábytku v Brně a chtěl jsem si tedy prohlédnout i někoho ze zástupců těch laciných, co prodávají polské zboží. Nakonec, budeme s Františkem stavět dům, do kterého plánujeme nábytek na míru. Životnost sedací soupravy do stávajícího bytu proto tolik neřeším. Jen chci, aby byla pohodlná a aby se mi vešla do pokoje.

Osud tomu chtěl, abych zavítal pravděpodobně do té nejhorší prodejny, kterou JENA nábytek má. Neumím si totiž představit, že by se šlo k zákazníku chovat nevhodněji.

Prvním pasivním útokem na mou osobu cítil jsem, že je samotné umístění prodejny. Už fakt, že se na prodejnu nemůžu podívat přes Google Street View, mi naznačoval, že něco není, jak bych si představoval. Ale jsem člověk důvěřivý. Rád jsem tedy věřil, že areál, ve kterém je prodejna umístěna, pouze není přístupný autům. Ve skutečnosti by tento areál neměl být přístupný ani lidem. Nicméně i v okamžiku, kdy jsem osobně do areálu vkročil a ocitl se ve špinavém prašném prostředí obklopen polorozpadlými stavbami postakopalyptického vzezření, nedokázal jsem se pohoršit, protože mi to připomínalo prostředí hry Fallout. A tu mám rád. Přečíst „Jak jsem se pokoušel urazit prodejce JENA nábytku“


Věštba ortopeda

„To nic není,“ přerušil mě doktor hned, co jsem začal větu o tom, že mě minulý víkend začalo silně bolet koleno.
„Musím uznat, že obdivuji vaši pohotovou reakci a určitě si sem někdy přijdu nechat vyložit karty, ale přece jen by mě zajímal proces té dedukce. Ještě jsem vám totiž vůbec nic neřekl ani neukázal…“
„Zajdete si na elektroterapii a bude to dobrý,“ ignoroval mě.
„Aha. Dobře, super.“ S tím bych si nedovolil nesouhlasit. Přece chci, aby to bylo dobrý.

A taky trochu doufám, že se stanu Pikachuem. Přečíst „Věštba ortopeda“


Jak jsem zjistil, že lidé lžou

Ačkoliv jde o příhodu vcelku nedobrodružnou, měla zásadní vliv na celý můj budoucí život. A protože s mým přibývajícím věkem přibývá i lidí, co se podivují nad mým vnímáním, rozhodl jsem se odhalit, jak k tomu všemu vlastně došlo, že jsem teď takový Hikaru, jaký jsem, a ne nějaký docela jiný.

Jako malého si mě k sobě matka brala, když se dívala na televizi. Sledovala především kriminálky, Akta-X a horory, takže film To (podle knihy Stephena Kinga) jsem viděl poprvé ve svých pěti letech a dodnes cítím silné napětí, kdykoliv mám pustit vodovodní kohoutek nebo prohlížet nedigitální fotoalbum. Z kriminálek jsem pochopil, že lidé umírají. A nejen to – dokonce se zabíjejí i mezi sebou. Vše mi tehdy připadalo jako fakta, která nikdo nedovede změnit. Vždycky budou existovat zlí lidé, vraždící klauni a mimozemšťani. Byla ale věc, se kterou jsem se smířit nedokázal. Přečíst „Jak jsem zjistil, že lidé lžou“


Roztřídil jsem lidi

Někdo třídí odpad, já třídím i lidi. Jednou ráno mě František vzbudil časně, podal mi šálek horkého čaje a zeptal se, jestli mu pomůžu uklidit náměstí před radnicí, z jejíž střechy přes noc v bouři odlítaly velké polystyrenové desky.

Možná si romantická rána představujete trochu jinak, já oceňuji schopnost uvědomit si své vlastní možnosti a řídit se jimi bez odvolávání se na možnosti druhých. Nemám rád lidi, co lají nad věcmi, které mohou změnit, ale nemění je, protože tyto činy očekávají od jiných. Tolik zbytečných a prázdných řečí. A tak jsem vypil svůj čaj a šťastný, že sdílím život s někým, kdo je mi v tomto ohledu blízký, jsem se s Františkem vydal před dům poklidit.

Okolo procházely davy lidí. Roztřídil jsem je do několika kategorií: Přečíst „Roztřídil jsem lidi“


Zužitkování mrtvoly

 Místo:  vedlejší kancelář ve firmě
 Čas:  29. 5. 2017
 Zápletka:  Kolegové něco slaví, všichni jedí někým donesené chlebíčky. Poté, co jsem s díky odmítl a následně byl nucen vysvětlit, že sundání šunky nepomůže, protože bych musel také sundat sýr, seškrábat pomazánku a nějakým způsobem vyseparovat E471 z té veky, to starší kolega zkoušel dál. Přečíst „Zužitkování mrtvoly“


Pozitivní reakce na negativní akci

Předně je důležité zůstat sám sebou. Slovy textaře Arthura Freeda (Zpívání v dešti):

Don’t try to be different. Just be good. To be good is different enough.

A toho v dnešním světě nejlépe docílíte tak, že se nebudete snažit, aby vaše reakce byly za každou cenu přímo úměrné akcím vašeho okolí. Jistě, ono to svádí, když vás někdo slovně napadne, napadnout ho zpátky. Ale kdyby vás nenapadli, napadli byste vy je? Dejme tomu, že ne. Pokud na vás tedy někdo útočí a vy útočíte zpět, jste ovlivnitelní. Přečíst „Pozitivní reakce na negativní akci“


Mentální úroveň

Měl jsem zrovna dokořán otevřené dveře od kanceláře a kreslil návrh webu, když dovnitř nakoukla cizí paní, za chvíli zmizela a za další chvíli jsem ji viděl povídat si s vedoucím oddělení v chodbě o kus dál. Tím nakouknutím vzbudila můj zájem, tak jsem i poslouchal.

„V záznamech máte, že pán tady naproti je ročník 90… Můžete mi předvést jeho práci? Viděla jsem, že si tam něco kreslí…“
„Určitě, on je tu přes weby.“
„Budu ráda, když mi něco ukážete. Znáte to, v praxi se hodně stává, že lidi, jako je on, nabírají do firem jen kvůli dotacím…“

Přečíst „Mentální úroveň“