2021/09 – Mluvte se mnou jako s…

Došel jsem si bez objednání na ortodencii, protože se mi rozbil drátek.

Sestra mě zavedla k lehátku.
“Tady si sedni. Tvoje doktorka tady není, tak tě vezme jiná.”
Mlčky jsem se posadil. Neměl jsem vůbec povídavou náladu a trochu mě iritovalo, že si mě nepamatuje. Že je mi třicet jsem jí říkal už minimálně pětkrát a před sebou měla navíc moji kartu s velkou číslovkou 90, ročníkem mého narození.
“Tak copak se stalo?” přispěchala cizí doktorka a já jí vyložil, co je potřeba opravit.
“Hlavičku doleva,” vyzvala mě po chvíli práce mile.
“Máš s sebou nějaký peníze?” vyštěkla sestra nepříjemně. Paní doktorka přerušila práci, abych mohl odpovědět.
Zhluboka jsem se nadechl a s výdechem odpověděl: “…Ano.”
“Ale bude to stát tři stovky!!” zírala na mě pořád.
Dvě vteřiny jsem na ní taky jen mlčky koukal, pak jsem otočil hlavičku znovu doleva a přestal si jí všímat.

A tak mě to trklo.

Už hodně let přemýšlím, jestli mi víc vyhovuje, když mě lidi považují za dospělého, nebo za dítě. Někdy jsem lidem hned vpálil, kolik mi je, někdy jsem to nechával být. Myslel jsem, že je to vždycky ovlivněné mojí náladou. Ale není.

Primárním faktorem ovlivňující moji preferenci je jen to, zda člověk, se kterým zrovna jednám, má rád děti. Pokud ano (jako paní doktorka), cítím se dobře. Pokud ne (jako zdravotní sestra), necítím se sice o nic dospěleji, ale často tu roli převezmu čistě jen proto, abych je za jejich špatné zacházení ztrestal.

Podle mě si respekt a slušné zacházení zaslouží i děti. Mnohdy i víc než dospělí.

Takže pokud se najednou napřímím v zádech, projdu během vteřiny kompletní změnou charakteru a odměřeně vám oznámím, že je mi 30+, znamená to, že si o vás myslím, že jste kreténi a neumíte jednat s lidmi.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Up Next:

2021/08 - Návrat do kanclu a report bugů

2021/08 - Návrat do kanclu a report bugů