BFV a proč JTŠ

Běžné fáze vztahu a proč je to špatně

V této úvaze se v bodech zabývám nejběžnější posloupností vztahů a jejich definicí skrze přístup lidské rasy k daným konkrétním etapám partnerského života. Závěrem obhajoba vlastního negativního postoje vůči vylíčeným zvyklostem a odlišného vnímání samého ve snaze vysvětlit rozhodnutí žít v domácnosti s partnerem neregistrovaný.

 Námluvy:  Probíhají většinou tak, že se oba jedinci více či méně přetvařují, aby se sobě navzájem zalíbili. Chovají se k sobě lépe než k většině ostatních lidí. Místo toho, aby se dva lidé důvěrně poznali, si tedy jen předhazují menší a větší lži, do kterých doufají, že se jejich protějšek zamiluje. Jde o přirozený proces, který většina lidí koná nejspíše bez vlastního vědomí.

 Vztah:  V klasickém partnerském vztahu (ne sňatek) přichází na řadu opravdové poznávání. Čas odkrývá různé, dříve potlačované charakterové vlastnosti nebo způsoby obou jednotlivců, a to vyvolává hádky a výčitky obsahující obvinění, že se protějšek změnil (proto v předchozím bodě předpokládám přetvářku nevědomou). Zároveň ale přichází také porozumění a upřímnost. Ta je bohužel stále ovlivněna notnou dávkou blahosklonnosti, protože v páru ještě panuje obava, že čistá upřímnost nebude vítána a snadno ohrozí vztah.

 Spolubydlení:  Od okamžiku, kdy spolu oba jedinci sdílejí jeden domov, nabývají spousty informací o svém protějšku. Návyky, běžný denní program, nálady, … Nyní se dá říct, že došlo k opravdovému poznání, kdy jeden o druhém dokáže vytvářet převážně správné domněnky o tom, jak se ve které situaci zachová, nebo jak na něj která zapůsobí. Pokud oběma jedincům společné bydlení vyhovuje v míře dostatečné, často se uchýlí k dalšímu kroku.

 Sňatek:  Potvrzení úmyslu dvou lidí zůstat si po boku. Základ rodiny. Práva a povinnosti. Smluvní závazek. Romantické…
Uvažme, že sňatek vznikl z důvodu vzájemných sympatií, jak to vychází z předchozích bodů. Oba jednotlivci se shodli v tezi, že tvoří vhodný pár, což zapříčinilo následné rozhodnutí vztah oficiálně „posunout dál“. Ale podívejme se, kam ho vlastně posunuli…
Oba z páru nyní získali pocit jistoty a často dochází k jakési izolaci obou z partnerů. Ve chvíli, kdy se z této izolace jeden vymaní, je mu to vyčítáno proto, že spolu uzavřeli smluvní vztah. Manželství (nebo RP) je často vnímáno jako „pojistka“. Takto pojištěný jedinec pak necítí potřebu dál o svého partnera bojovat, protože má pocit, že boj je u konce. Oba spoléhají na to, že jejich protějšek dostojí svému slibu. V situaci, kdy protějšek tajně započne milenecký vztah s někým dalším, často tak jedná pouze proto, že odmítá svůj „stálý protějšek“ opustit právě kvůli manželství, které s ním uzavřel. Manželství z toho důvodu nelze příliš vnímat jako důkaz lásky, ale spíše jako prvek oznamující nechuť obou jedinců se o sebe nadále ucházet dosavadními způsoby.

 

Proč je to špatně?

Když se chci někomu zalíbit, nesnažím se o to. Jednoduše se zalíbím, nebo ne. Není fér vůči tomu druhému, aby se zamiloval do lži. Raději nezaujmu, než abych později zklamal něčí představy. S Františkem jsme spolu přeskočili první dvě fáze a přešli rovnou ke spolubydlení (bydlíme spolu od prvního dne, co jsme se poznali).

Hikaru: „Proč sis mě na první dva týdny, co jsem tu byl, tak všímal, a teď na mě už nemáš tolik čas?“
František: „Jsem tě chtěl sbalit.“

Vyrazil mi dech, až jsem se rozesmál. Nejdřív jsem měl chuť zahrát něco jako t-dramatic, ale nakonec jsem jen nevěřícně kroutíc hlavou, šokován danou informací a zároveň pobaven tou náhlou upřímností, odešel rozjímat na balkón a přemýšlet o tom, jak jsou lidé zvláštní. U Františka konkrétně jsem to vůbec nepochopil: mnohem víc mě totiž zaujal jeho pravý charakter než ten „počáteční“ aka balící.

Nicméně teprve ve chvíli, kdy jsem si s Františkem začal, započal zároveň i ten boj. Nejde o to někoho získat, to je snadné. Jde o to zůstat pro něj tím nejlepším po celá léta, až do konce. Nespoléhat se na smlouvy a jiné závazky, ale zůstat tím nejlepším, kterým jste byli tomu druhému v první chvíli, kdy se s vámi rozhodl být. Nebojím se, že František někdy potká někoho lepšího, protože jsem jednoduše ten nejlepší. Když se někdo rozhodne o Františka ucházet, dám mu tu šanci. Budu jen rád, když František bude mít možnost srovnání, a tím se bude dál moct neustále utvrzovat v tom, že si zvolil správně. Nemůžu teď být jiný, než jsem byl v době seznámení, protože to by nebylo fér. Zůstávám tím Hikaru, kterého si před lety vyzvedl na nádraží.

Musí to být hrozný pocit: vědět, že je s vámi někdo jen proto, že to kdysi slíbil.

Skupiny lidí, kde není svatba zbytečná:
pár, který chce vytvořit rodinu (děti)
lidé, kteří se bojí o svůj majetek
cizinci, co potřebují získat občanství

A taky si myslím, že registrované partnerství v tomto státě povolili jen proto, aby měli seznam našich jmen a až jich budou mít dostatek, mohli nás zase povraždit 🙂