Být gay je na hov*o

Myslím, že to není tak hrozné jako probudit se a zjistit, že máte leukémii, ale zároveň myslím, že se to dá celkem dobře přirovnat k cukrovce. Celý život prožijete v omezení. Šance, že potkáte někoho, jako jste vy, je mizivá. A pokud si chcete vyjít jen s někým, kdo má taky cukrovku, nahledáte se. A když najdete, pořád to není ono.

Nemůžete si jen tak v restauraci vyhrnout tričko a píchnout si inzulín. Vypadali byste blbě. Ano, mohlo by vám to být fuk, a dosti lidem to opravdu fuk je. Ale vy chcete působit normálně, nepotřebujete, aby každý věděl, že jste diabetik; nechodíte na srazy diabetiků, ani nenosíte placky s obřím nápisem DIABETES MELLITUS.

Je sice pravda, že na homosexualitu se neumírá, ani vám kvůli ní nejspíš nikdo v tomto státě neuřízne nohy, ale také je pravda, že cukrovka se dá víceméně léčit a hlavně se jí dá předcházet. Stačí zdravá strava a dostatečná pohybová aktivita. Ale zkuste si předtím, než začnete přemýšlet, jaké pohlaví vás vlastně přitahuje, jít zaběhat a sníst jabko…