Roztřídil jsem lidi

Někdo třídí odpad, já třídím i lidi. Jednou ráno mě František vzbudil časně, podal mi šálek horkého čaje a zeptal se, jestli mu pomůžu uklidit náměstí před radnicí, z jejíž střechy přes noc v bouři odlítaly velké polystyrenové desky.

Možná si romantická rána představujete trochu jinak, já oceňuji schopnost uvědomit si své vlastní možnosti a řídit se jimi bez odvolávání se na možnosti druhých. Nemám rád lidi, co lají nad věcmi, které mohou změnit, ale nemění je, protože tyto činy očekávají od jiných. Tolik zbytečných a prázdných řečí. A tak jsem vypil svůj čaj a šťastný, že sdílím život s někým, kdo je mi v tomto ohledu blízký, jsem se s Františkem vydal před dům poklidit.

Okolo procházely davy lidí. Roztřídil jsem je do několika kategorií:

Divík
Divíků bylo samosebou nejvíc. Do této kategorie řadím lidi, kteří se zvědavě dívali, co se stalo a děje, nebo se na to i – bez další reakce – zeptali.

Ignorant
Druhou nejpočetnější skupinou byli ignoranti. Tak nazývám ty, co procházeli zcela lhostejně, často rovnou skrz dráhu, kde jsme po odtažení všech velkých kusů desek zametali ty malé.

Provokatér
Někteří pocítili při pohledu na zametající osobu, přestože zrovna prošli okolo tří různých odpadkových košů, náhlé silné nutkání vyházet na zem z kapes a tašek veškerý odpad, co si do té chvíle nosili při sobě.

Nadavač
Pár lidí se vyjádřilo hanlivě vůči firmě, co špatně zajistila materiál (nestalo se to poprvé), nebo starostovi. Z dálky.

Pohrdač
Pohrdač je první větví druhého vývojového stupně divíka. Pohrdači se ptali, co děláme, za kolik a – po zjištění, že za nic – proboha proč.

Uznavač
Uznavač je druhou větví druhého vývojového stupně divíka. Uznavači se ptali, co děláme, za kolik a – po zjištění, že za nic – nám vyjádřili uznání. Například vedoucí zdejší trafiky, kteří nám laskavě zapůjčili košťata a věnovali pár plechovek Pepsi na osvěžení.

František pak vytvořil na základě mého rozhovoru s pánem z náměstí ještě kategorii další:

Úchyl
Pán, který mě chválí a ptá se, kde přesně bydlím.

 

S Františkem ale nejsme jediní, kdo má tendenci lidi třídit. Například tady na sídlišti pobývá pán s invalidním důchodem kvůli tzv. zaostalému vývoji rozumových schopností. Zdejší lidé ho označují za místního blázna.

 

Blázen
Člověk, který se pustí do úklidu těch polystyrenových desek, které ještě ráno zůstaly na střeše a odlétly až s bouřkou, co se přihnala později odpoledne. Člověk, který to všechno dělá přímo v té bouřce, aby materiál někoho nezranil, zatímco ostatní spěchají domů, aby náhodou nezmokli. Člověk, který tímto dokázal mnohem vyvinutější schopnost prostých realistických úvah než kdokoliv z ostatních kategorií.

 

Pánovi jsme samozřejmě přišli na pomoc – a tím se sami do kategorie zařadili. S námi se zařadil i posléze procházející kamarád Petr, který při pohledu na nás ihned čapl jednu z polystyrenových desek a teprve po cestě k hromadě, kam jsme skládali, se zeptal, co vlastně děláme. Což bylo kouzelné.

 

Myslím, že je čas srovnat si terminologii.

 


Zužitkování mrtvoly

 Místo:  vedlejší kancelář ve firmě
 Čas:  29. 5. 2017
 Zápletka:  Kolegové něco slaví, všichni jedí někým donesené chlebíčky. Poté, co jsem s díky odmítl a následně byl nucen vysvětlit, že sundání šunky nepomůže, protože bych musel také sundat sýr, seškrábat pomazánku a nějakým způsobem vyseparovat E471 z té veky, to starší kolega zkoušel dál. Přečíst „Zužitkování mrtvoly“


Pozitivní reakce na negativní akci

Předně je důležité zůstat sám sebou. Slovy textaře Arthura Freeda (Zpívání v dešti):

Don’t try to be different. Just be good. To be good is different enough.

A toho v dnešním světě nejlépe docílíte tak, že se nebudete snažit, aby vaše reakce byly za každou cenu přímo úměrné akcím vašeho okolí. Jistě, ono to svádí, když vás někdo slovně napadne, napadnout ho zpátky. Ale kdyby vás nenapadli, napadli byste vy je? Dejme tomu, že ne. Pokud na vás tedy někdo útočí a vy útočíte zpět, jste ovlivnitelní. Přečíst „Pozitivní reakce na negativní akci“


Mentální úroveň

Měl jsem zrovna dokořán otevřené dveře od kanceláře a kreslil návrh webu, když dovnitř nakoukla cizí paní, za chvíli zmizela a za další chvíli jsem ji viděl povídat si s vedoucím oddělení v chodbě o kus dál. Tím nakouknutím vzbudila můj zájem, tak jsem i poslouchal.

„V záznamech máte, že pán tady naproti je ročník 90… Můžete mi předvést jeho práci? Viděla jsem, že si tam něco kreslí…“
„Určitě, on je tu přes weby.“
„Budu ráda, když mi něco ukážete. Znáte to, v praxi se hodně stává, že lidi, jako je on, nabírají do firem jen kvůli dotacím…“

Přečíst „Mentální úroveň“


Fixy štěstí

S Františkem jsme si vyzvedli poštu. Mně přišel dárek pro něj, jemu zase dárek pro mě. Já ten jeho schoval na Vánoce, on mě podaroval hned. Byla to tuna super fixek různých tlouštěk  :love: Moc rád kreslím – a kreslím jenom fixkama.

Uběhla asi půlhodina, než jsem všechny řádně vyzkoušel, nahlas pojmenoval jejich přednosti a popsal, jak na mě která působí. Nikdo se mě o to nežádal, ale já rád objevuji a rád se dělím o zážitky z objevování. I když to ostatním možná nemusí připadat tak objevné. A po té půlhodině jsem na svém stole znovuobjevil ještě malou krabičku plnou krásných velkých nálepek… Přečíst „Fixy štěstí“


Jak jsem byl socha

V pracovní smlouvě mám napsáno, že mám iniciativně řešit problémy. Když se o něco takového snažím v rámci webových stránek, protože jsem webdeveloper, vždy se najde někdo, kdo se cítí být v tomto oboru více způsobilý a prosadí si vlastní názor. Třeba údržbář nebo uklizečka. Abych dostál svým smluvním povinnostem, hledal jsem tedy odvětví, které by mi dalo vyniknout. A každý den ráno musíme do patra procházet na schodišti okolo této nevzhledné… instalace. Přečíst „Jak jsem byl socha“


Hranice nerudnosti

Zapomeňte na Povídky malostranské, tohle bude o něčem jiném. Zcela náhodou jsem totiž objevil hranici, kdy se z docela milého a příjemného člověka stává člověk nerudný a s takovým tím zoufalým výrazem v obličeji, který indikuje blízké psychické zhroucení nebo alespoň pokus o sebevraždu. Jako testovací subjekt mi posloužil František. Přečíst „Hranice nerudnosti“