Článek se spoustou závorek

Horory nesnáším. A všechny ostatní strašidelné věci taky. Domy hrůzy, stezky odvahy, Halloween, mrtvé Japonce, … Ač jsem se mnohokrát a intenzivně snažil porozumět občasné lidské potřebě mít strach, neuspěl jsem. Tuto potřebu dál nechápu a ani jsem ji nikdy nepocítil. Strach je negativní pocit, při nízkém tělesném tlaku může být dokonce i smrtelný. Až jednou budu chtít umřít, rozhodně si vyberu jiný způsob.

Nejhorší na všeobecné oblibě strašidelných věcí je tímto faktem ovlivněný filmový průmysl. Hororů se natáčí čím dál více druhů, aby byly uspokojeny potřeby všech a hlavně Annieniny. Samozřejmě to samé se stalo i ostatním filmovým žánrům, ale konkrétně u hororů mi to vadí. Nejen že jsem se už jako malý bál pouštět kohoutek s vodou, nikdy jsem se nepřibližoval výpustce a kanály jsem obcházel, protože jsem již v raném věku shlédl film To (  It, Stephen King  )… Dnes nemůžu ve sprše zavřít oči a jen velmi nerad si sahám na vlasy (  Nenávist  ). V koupelně nám také občas bliká zářivka, proto letmo kontroluji, zda se mi na pažích neobjevily nějaké nápisy (  Gothika  ). U zrcadla se nikdy neskláním, snažím se jej mít neustále pod dohledem. Chci vidět toho Indiána přicházet – bude to méně děsivé, než když se tam najednou objeví (  3:15 zemřeš  ).

Při vycházení z koupelny často potkávám černou kočku. A i když se dá zcela jistě předpokládat, že je to Bublina, kočka mého přítele, přesvědčen o tom nejsem (  Nenávist 2  ). V pokoji se již nic děsivého nenachází, když opomenu sekundární monitor, ve kterém se odráží otevřenými dveřmi obývák, a tak už jen čekám, kdy se tam zobrazí na něco ukazující postava a já budu muset spasit svět (  Kruh 2  ).

Co se týče dveří obecně, mám je nejraději zavřené. Kdyby se nějaká zombie jala navštívit náš byt a vešla by vstupními dveřmi, všiml bych si jí teprve, až by dorazila do obýváku. V tuto chvíli ale já už nemám kam uniknout, protože jediné dveře, které v pokoji mám, vedou právě do toho obýváku… Bezpečněji se tedy cítím za dveřmi zavřenými, které bych alespoň případně mohl, kdybych měl větší sílu, zatarasit nábytkem (  Soumrak mrtvých  ).

Ale je toho mnohem víc. Po schodech se plazí mrtvé Japonky (  Nenávist  ) a ve výtahu jsou zase mrtví levitující pánové (  Oko  ). Když vám přestane fungovat televize, určitě umřete. A ve skutečnosti je úplně jedno, na jaké filmy jste se sedm dní před tím dívali (  Kruh  ). Děti vašich sousedů vás chtějí zabít (  Sirotčinec  ) a ve skříni nejsou vůbec žádné Příšerky s.r.o., ale obyčejná malá holčička s prostřelenou hlavou (  3:15 zemřeš  ). A tak dále a tak dále… A když se vám náhodou podaří všemu tomuhle uniknout, nakonec stejně umřete, protože na vás něco hodně těžkýho spadne (  Nezvratný osud  ).

Proto u sebe nosím nůž. Kdyby se něco nepřirozeného rozhodlo mě zabít, chci se zabít dřív, než to ke mně dojde. Zemřít strachy musí být nepříjemné.

* Pozn. aut.: Možnost, že daná zombie vejde do bytu vstupními dveřmi, jsem zvolil jako výchozí, protože bydlíme v pátém patře a film o létajících zombie jsem ještě neviděl. A moc dobře vím, že Soumrak mrtvých je komedie. Ale já jsem se bál.

 

  1. No podle toho jak píšeš, že horory nesnášíš, jich znáš celkem dost 🙂 To mě ty názvy nic neříkají 😛 Horory jsem nikdy nevyhledával a nezajímal se o ně. Jsou lepší filmy. A mimochodem včera jsem byl na Matějský ve strašidelným hradě a bylo to spíš hrozně směšný než strašidelný ^_^

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Následuje:

Rest in peace

Rest in peace