Do města s Františkem

 Místo:  náš byt
 Čas:  5. 8. 2015, 19:20
 Zápletka:  Chystáme se do obchodu.

 

František: „Možná to bude znít blbě, ale… to na krku si bereš s sebou?“
Hikaru: „Bugse? Jo, proč?“
František: „Nejsem si jistý, jestli je to úplně vhodné…“
Hikaru: „Jak to myslíš? Bugs Bunny je společností vnímaný jako trapný?“
František: „… Jo.“
– Smutně otáčím pouzdro v rukou a snažím se pochopit, co je na něm špatně.
František: „Všeobecně společnost dospěla k závěru, že nosit věci na krku je spíše záležitostí dětí. Jako klíče… nebo třeba mobil.“
Hikaru: „A nemůžeme předstírat, že trpím mentální retardací? Mně by to nevadilo, hlavně, že můžu nosit, co chci.“
– Unaveně se pousmál.
František: „Když tě takhle vidím, působíš jako dokonalá návnada na pedofily.“
Hikaru: „…Zrovna jsem se chtěl zeptat, jestli ho můžu na krku nosit, alespoň když jdu venku sám.“
– Ještě jeden všeříkající úsměv.

 

 


 

 Místo:  tramvajová zastávka
 Čas:  6. 8. 2015, 9:50
 Zápletka:  Vyrážíme do města.

 

– Vytáhnu z kapsy pouzdro s Bugs Bunnym a vítězoslavně se usměju.
Hikaru: „Říkals, že je blbý, když ho mám na krku. O kapse jsi vůbec nic neříkal. … Taky to slouží jako vyšší zabezpečení, protože tu šňůrku mám přivázanou tady k poutku u kalhot.“
František: „Dobře. Takže až ti někdo bude chtít ukrást telefon, ukradne ho i s tebou. Hikaru vlaje za zlodějem: Pusť se! – Nemůžu, jsem k tomu přivázaný!“
– Unaveně vykračuje k tramvaji, napodobuje můj hlas a máchá ručičkama složenýma u těla tak, že mu dlaně vychází jakoby z ramen, aby naznačil, jak malý mu připadám.

 


 

 Místo:  obchod ve městě
 Čas:  6. 8. 2015, 11:20
 Zápletka:  Zapomenu se v sekci papírnictví, František mě hledá.

 

František: „Tady jsi… Hikaru a jeho sešity – nekonečný příběh…“

(Mám doma hodně sešitů. Mám sešity na všechno. Mám rád sešity. Sešity jsou super.)

 


 

 Místo:  tramvajová zastávka
 Čas:  6. 8. 2015, 12:30
 Zápletka:  Vracíme se domů.

 

František: „Co sis to koupil v tom obchodě za pudřenku…?“
Hikaru: „Jakou pudřenku?! To je hřeben, kámo.“
– Pobaveně se usměje a mně teprve teď dochází, že tím jsem se moc nepochlapil.

 

peace