Jak jsem byl na plastice nosu, část 1.

Místo: můj nemocniční pokoj
Čas: 27. 3. 2018, 10:50
Zápletka: Při čekání na operaci za mnou přichází anesteziolog.

Anesteziolog: “… A na konci, jak budete intubovaný, tak vás na chvíli probudím a řeknu vám, ať na mě zamrkáte a zahýbete rukama a nohama, a pak teprve vám tu trubku z krku vytáhneme. Ale to zaspíte a probudíte se až na pokoji, takže se nemusíte bát.”
Hikaru: “Ale neříkal jste právě, že… mě budete muset probudit už na sále?”
Anesteziolog: “To říkal, ale vy si to nebudete pamatovat. Nebudete při vědomí natolik, abyste mi upadl do šoku.”
Hikaru: “Takže… mi to říkáte teď, abych byl v šoku alespoň předtím..?”
Anesteziolog: “… Ano.”


Místo: operační sál
Čas: 27. 3. 2018, 11:05
Zápletka: Těsně před operací se polohuji na operačním stole, poutají mi ruce.

Anesteziolog: “Teď vás bodnu. Těsně předtím řeknu Au, abyste to čekal.”
Hikaru: “Co-“
Anesteziolog: “Au!”
Hikaru: “!! ?? !”
Anesteziolog: “Vidíte? Že vám bylo trapný říct au, když už to někdo řekl za vás? Takhle se tu obejdeme bez zbytečných emocí.”


Místo: operační sál
Čas: 27. 3. 2018, cca 11:10
Zápletka: Čekám spoutaný na operačním stole, nic se neděje.

Hikaru: “Nechcete mi už něco pustit tou trubičkou? Jinak se začnu klepat.”
Anesteziolog: “Ještě čekáme na pana operatéra, někde se nám zdržel.”
Hikaru: “Tak nevadí, já už se klepu.”
Anesteziolog: “Nám to nevadí, my jsme na tyhle psychologický jevy trénovaní… Učí nás, jak v lidech vzbuzovat strach.”

Čtěte: Jak jsem byl na plastice nosu, část 2.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Up Next:

Jak jsme šli pro vlasec

Jak jsme šli pro vlasec