Jak jsem objevil hrdinu

…a stal se jeho sidekickem

Snědli moje palačinky.

A není to jen věta, která má zaujmout vaši pozornost, tento příběh se skutečně stal. Bylo mrazivé odpoledne, pátého druhý… S naší lokální brněnskou Greenpeace skupinou jsme měli odpoledne schůzku a od šesti na Moravském náměstí v úmyslu podpořit demonstraci Limity jsme my. Na odpolední schůzku jsem přinesl horu palačinek, ale pro časovou tíseň bylo rozhodnuto, že je rozbalíme a sníme teprve na náměstí, kde se o ně alespoň budeme moci podělit s rozvášněným davem, jenž s námi bude statečně držet vigilii za zničené obce kvůli těžbě uhlí. Takhle jsem si to alespoň představoval.

Jen co jsme dorazili na náměstí a proběhl nějaký ten program organizátorů, dav prořídl. Ani nevím, jak se to seběhlo, vášnivě jsem se o čemsi bavil s kamarádkou, když jsem se rozhlédl po okolí a spatřil jen dobrovolníky Greenpeace, prázdný talíř od palačinek a organizátora, jak si balí batůžek. Naše pohledy se setkaly. Nemohl jsem z něj spustit oči, vůbec jsem nerozuměl nastalé situaci, bylo teprve okolo půl osmé. On pochopil, přistoupil ke mně, konejšivě mě vzal za rameno a vysvětlil, že nadále nemá smysl setrvávat, protože všichni odešli a bude tedy lepší, když taky půjdeme. Hloupě jsem přikývl a jako v mrákotách odnesl svůj batoh zpět k naší Greenpeace skupince. Bylo mi, jako když mi hodí hračky do rybníčka. Tohle byla má první akce, ke Greenpeace jsem se přidal nedávno. Všechny mé představy o rozvášněném davu, o solidaritě, podpoře, hrdosti a neoblomnosti naší organizace se pomalu vytrácely. Celý svět okolo šedl… když najednou vystoupila z našeho kroužku Zdenička.

V rozpoutané debatě neoblomně trvala na dodržení bdění.
„I kdybych tu měla zůstat úplně sama, tak zůstanu,“ stála tam hrdě, o hlavu menší než většina ostatních.
„Já taky zůstávám,“ přidal jsem se nabuzen novou důvěrou v dobro, ne o moc vyšší.
Okolo zrovna odnášeli teplý čaj, teď už zbyl opravdu jen ten prázdný talíř.

A tak jsme zůstali. Sami dva. V zimě a bez jídla, protože to nám snědli účastníci, co se zdrželi jen první hodinu. Účastníci, z nichž jeden poté, předtím, nebo během toho, co se hostil na mých palačinkách, byl dokonce sto ukrást mou Envirosax tašku (s raketou!), ve které jsem palačinky přinesl. A právě proto, že nikdo jiný nezůstal – buď proto, že mu byla zima, nebo měl jiný program – jsem zůstal já. Protože z davu těch, co se jen přiživili, vystoupil hrdina, který byl ochotný setrvat bez nikoho a jen pro to, v co věří. A protože takovým hrdinou chci být i já.

 


komentářů

  1. …. Když je mi ouvej a mám pochyby jestli má moje úsilí smysl, přečtu si ten článek a opět vím proč to všechno dělám :wakeup:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *