Jak jsem objevil nekonečno

Říká se, že jestli Češi v něčem charakterově vynikají, je to smíření. Smíření všeobecně, se vším. Oproti cizině skoro vůbec neuplatňují záruky, nenárokují svá práva, nepoukazují na chyby ve smlouvách a nehlásí přestupky a zločiny. Konkrétně to poslední dělám já ze srdce rád.

Často se stává, že nějaké úřední osobě vysvětluji, jak vlastně jejich úřad funguje, dokud nezavolá vedoucího v naději, že mi dokáže, že se mýlím, ale který mi dá zpravidla zapravdu a celé oddělení, které mi odmítalo vyhovět, seřve.

Dnes už chodím na úřady s tušením, že se taková věc stane a jsem s tím, jako správný Čech, zcela smířen. Kolikrát se na to i těším. Nyní jsem ale zakusil něco nového.

Ve věci ochrany svých osobních údajů obrátil jsem se na úřad tomu určený, tedy na Úřad pro ochranu osobních údajů. V odpovědi mě odkázali na Ministerstvo financí a jeho odborný referent mi poradil, abych se obrátil na Ministerstvo vnitra. Na Ministerstvu vnitra se podivili, proč se v takové věci obracím na ně a poslali mě zpět k Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Pobaveně jsem znovu napsal na Úřad pro ochranu osobních údajů, odkud mě opětovně poslali k Ministerstvu financí, kde mi znovu poradili Ministerstvo vnitra, které mě odkázalo zpět na Úřad pro ochranu osobních údajů.

V současné době jedeme už čtvrté kolo.

Nevím, kdo stvořil tento svět, ale zapomenout nadefinovat ukončovací podmínku cyklu mi přijde trochu neprofesionální.

#followthewhiterabbit

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Následuje:

Jak jsem byl na plastice nosu, část 2.

Jak jsem byl na plastice nosu, část 2.