Jak mi zabili kozu

Bydlíval jsem v oprýskaném bytě na sídlišti s bývalým partnerem, pracoval pro jednu menší českou společnost za plat, za který by se mi ostatní programátoři smáli, a šetřil jsem na malý domeček, kde bychom spolu mohli bydlet a žít své skromné životy. Byl jsem spokojený. A i když to nebyl život úplně podle mých fantazií, stačilo mi to.

Po sedmi letech si ke mně bývalý partner vypěstoval silnou averzi. Poslední rok se ke mně choval čím dál nepříjemněji a došlo to až do fáze, kdy se mnou bylo jednáno jako s nesvéprávnou osobou nehodnou slušného zacházení. Musel jsem dělat, co se mi řeklo, nadávalo se mi za věci, za které jsem nemohl, prostě už to nebylo úplně ono. Další vývoj událostí směřoval nevyhnutelně k našemu odloučení.

Bylo to hrozný. Brečel jsem, dával si to za vinu, nechápal jsem, co jsem udělal špatně. Protože podle mě jsem hrozně super člověk 😀 Podle mě jsem si to nezasloužil a přál jsem si, aby se to vrátilo vše o rok zpátky.

Jak čas plynul, uvědomil jsem si, že jsem dřív míval vlastně i nějaké vlastní cíle a hodnoty. Zrevidoval jsem je, vrátil se k nim a začal se soustředit na sebe. Díky novým životním podmínkám, které zahrnují možnost trávit čas dle vlastního uvážení a možnost sebeprezentace taktéž dle vlastního uvážení, jsem se vypracoval natolik, abych si teď mohl dovolit pronájem luxusního apartmánu v bohatší čtvrti a přitom stále šetřit na větší hypotéku.

Nijak zvlášť jsem o tom nepřemýšlel, dokud se mi před pár dny nezdál sen.

V tom snu jsem ležel v mém současném bytě v posteli, spal a snažil se probudit. Zamžoural jsem a když se mi konečně podařilo pootevřít víčka, uviděl jsem před sebou obličej bývalého partnera. Usmíval se na mě způsobem, jako když mě měl ještě rád. Rozbrečel jsem se.

Cítil jsem stejnou míru smutku, jako když jsem se stěhoval. Tentokrát ale proto, že jsem si myslel, že jsem se nějak ocitl zpátky v čase. Vyděšený jsem brečel tak moc, že mě to probudilo. Posadil jsem se na posteli a se zrychleným dechem se rozhlédl po pokoji. S úlevou jsem zjistil, že to byl jen sen a uklidnil se.

A od toho snu jsem neskonale vděčný za stoupající nedostatek jódu, kterým můj bývalý partner trpěl, a jsem hrdý na to, čeho jsem dosáhl, když se mi nikdo nepletl do cesty ❤

Na blízkém východě se vypráví příběh o putujícím mudrci a jeho učni, kteří na své cestě přenocují u chudé vdovy. Ta vdova vlastní jen jednu kozu, která jí a jejím dětem dává mléko. Učeň dalšího dne na cestě lituje, že jim nemohli nijak pomoct.
Mudrc se vysloví: “Pokud jim chceš skutečně pomoci, vrať se a zabij jejich kozu.”
Učeň se diví, svému učiteli ale věří a poslechne ho.
Po několika letech trápení se nad tím, co se s ženou a jejími dětmi asi stalo, se učeň vrací stejným krajem. Na místě, kde byla dřív zpustlá oáza s obydlím vdovy, stálo nádherné město. A v tom nejhonosnějším domě bydlela ona vdova. Než jim totiž zabil tu kozu, měli mléko a díky němu přežívali. Když o něj přišli, museli začít něco dělat.

Nechte tu kozu pojít.

  1. Aneb jak praví jedno japonské přísloví: Teď když mám dům spálený na popel, vidím lépe na měsíc. Přeju ti to. <3

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Up Next:

2021/07 - Vana a měření oken

2021/07 - Vana a měření oken