Já jsem hrozně hodný člověk. Sice nemám rád moc lidí, ale alespoň jim nepřeju nic zlého ani jim nijak neškodím. Já jsem takový ten naivní idealista, co má trochu jiné hodnoty a o ostatní se nestará. A hlavně mám rád své sako.

Víte, jednou mi jeden kluk na sako plivnul. Vůbec jsem ho neznal, když nepočítám to, jak mi těsně před tím zákrokem asi pět minut nadával a pořád za mnou chodil. Ale to mi nevadilo, to dělali všichni. Byl jsem na cestě do trafiky, jen jsem si chtěl koupit krabičku cigaret a jít zase domů. Dokud jsem neslyšel ten nechutný zvuk a následně se letmým pohledem nepřesvědčil o tom, že trefil. Teprve to mě zastavilo.

Jsem malý. Ale i malí lidé můžou velkým lidem omlátit hlavu o zeď.
A teď, po několika letech, stojím v chodbě a snažím se, aby ten smutek, který cítím při pohledu na mé zašpiněné a pokrčené sako ležící na podlaze, zůstal smutkem a nepřerostl ve vztek. Myslím na roztomilá kachňátka a snažím se udržet na uzdě i toho pána s plamenometem, který se mi do představ cpe taky.

Protože jsem hrozně hodný člověk a mám rád kachňátka.