Jak moc mám rád své sako

Já jsem hrozně hodný člověk. Sice nemám rád moc lidí, ale alespoň jim nepřeju nic zlého ani jim nijak neškodím. Já jsem takový ten naivní idealista, co má trochu jiné hodnoty a o ostatní se nestará. A hlavně mám rád své sako.

Takhle jsem ho našel…

Víte, jednou mi jeden kluk na sako plivnul. Vůbec jsem ho neznal, když nepočítám to, jak mi těsně před tím zákrokem asi pět minut nadával a pořád za mnou chodil. Ale to mi nevadilo, to dělali všichni. Byl jsem na cestě do trafiky, jen jsem si chtěl koupit krabičku cigaret a jít zase domů. Dokud jsem neslyšel ten nechutný zvuk a následně se letmým pohledem nepřesvědčil o tom, že trefil. Teprve to mě zastavilo.

Jsem malý. Ale i malí lidé můžou velkým lidem omlátit hlavu o zeď.
A teď, po několika letech, stojím v chodbě a snažím se, aby ten smutek, který cítím při pohledu na mé zašpiněné a pokrčené sako ležící na podlaze, zůstal smutkem a nepřerostl ve vztek. Myslím na roztomilá kachňátka a snažím se udržet na uzdě i toho pána s plamenometem, který se mi do představ cpe taky.

Protože jsem hrozně hodný člověk a mám rád kachňátka.