Jak se představit a přijít o kamaráda

Při svém pozvolném stěhování se do Prahy občas narazím na někoho, s kým jsem se bavil, ještě než jsem se z Prahy stěhoval do Brna. Napsal mi i jeden dávný známý, se kterým se mi kdysi psalo hodně dobře. Bavili jsme se vždycky o hrách a je o pět let mladší než já. A protože jsem v Praze a oba jsme měli ve stejnou chvíli čas, domluvili jsme se konečně na schůzce. I když mi to přišlo zbytečné, protože tenhle kluk na mě nikdy nic nezkoušel, vyslovil jsem se, že se chci jen bavit. Nemám teď vůbec chuť začínat cokoliv jiného než přátelství a nerad bych tahal ven někoho, kdo by měl jiná očekávání.

Stojím tedy na rohu frekventované ulice, kterou jsem zvolil jako místo setkání pro její potenciální bezpečnost. Svou volbu jsem ocenil v okamžiku, kdy jsem ho viděl přicházet – dost vyrostl oproti tomu, jak si ho pamatuju z fotek před lety. Ale všichni okolo mně vyrůstají, jsem zvyklý.

„Ahoj, Jirka,“ podal mi ruku a já si uvědomil, že doteď jsme si vlastně nikdy neřekli svá pravá jména.

„Medard.“

Naklonil hlavu lehce na stranu, prohlédl si mě shora dolů, udělal not bad face a pokýval hlavou: „Ok, proč ne.“

Tuhle část jsem nepochopil – to mi jako schvaloval jméno? Tak jsem ho jen zmateně následoval do restaurace, kde jsme byli domluvení, že chvíli posedíme. Chtěl jsem kofolu, ale on objednal dvě piva. Řekl jsem si alespoň o malé a na vyžádání barmanovi předložil občanský průkaz. Než natočené sklenice položili před nás na pult, moc si mě ten Jirka nevšímal. Hekticky cosi řešil na svém telefonu a já nevěděl, jestli ho můžu rušit. Piva ale natočili rychle, Jirka telefon odložil, ve spěchu si se mnou ťukl a usrkl.

„Tak jdem?“

„Co? Kam?“

„No někam do soukromí, hajzly tu asi maj, ne?“

V šoku na něj zírám a nechápavě vysvětluju, že jsem přece říkal předem, že na takové věci vůbec nejsem. A pak to přišlo…

„Tak si ale rozmysli, co vlastně chceš!“ rozhodil naštvaně ruce.

„Co? A vysílal jsem ti snad nějaký signály??“

„Neříkals mi snad hned už na ulici, že chceš m*dat???“

😀

A tak jsem to konečně pochopil. Vysvětlil jsem, že jsem říkal MEDARD… že tak se jmenuju… A on jen otráveně zavrtěl hlavou, obrátil do sebe zbytek svého piva, zaplatil za sebe a odešel.

Takže příště… příště se představím asi raději jako Medy a budu se snažit všechno hodně dobře vyslovovat…

 


Komentáře

  1. Kame napsal:

    Teď nevím, jestli se mám smát nebo brečet, tak brečím smíchy.

  2. Annie napsal:

    :DDD *still dying*

  3. Ivett napsal:

    😂😂 Upřímně jsi mě pobavil 😂😂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.