Les před námi

„Les před námi,“ hlásí František cestou do obchodu.
„Co..?“ rozhlížím se zmateně, když před námi je pouze náměstíčko se stánkem s občerstvením.
Po pár dalších metrech, během kterých Františka pozdraví neuvěřitelné množství lidí, se František otočí zpět ke mně.
„Chtěls přece, abych ti řekl strom, když potkáme souseda. Tohle byl houf sousedů. Les.“

smile-laugh

Měl pravdu. Opravdu jsem chtěl, aby řekl strom, když potkáme někoho, koho bych měl dle správných mravů pozdravit. Dle správných mravů bych tedy spíše měl po pěti letech tváře sousedů rozeznat a pozdravit je sám od sebe, alespoň ale tu slušnost předstírám, když se mi jeví pořád všichni jako cizí.

Když jsem Františka žádal o tuto nápovědu, bylo to proto, že mu připadalo nevhodné mě slovně na sousedy upozorňovat před nimi. Vymyslel jsem proto krycí heslo: strom. A já oceňuji Františkův kreativní přístup. Jen od té doby pociťuji úzkost, kdykoliv řekne větev, protože někde v okolí očekávám něčí uťatou ruku…


Komentáře

  1. Tak něco takového bych potřebovala taky 😀 Stačil by i varovný pípající sousedo-radar, který by mě probral z myšlenek… Sousedy poznám, ale při „běžném provozu“ si lidí moc nevšímám ????

  2. Annie napsal:

    List by byl vlas nebo oko? :blind:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.