Naděje na příjemné cestování

Přemýšlel jsem. Už zase. A napadlo mě, že přemisťování své osoby z bodu A do bodu B nemusí být tak zničující a strašné, jak jsem si dřív myslel. Stačí, abyste u sebe měli dostatečné množství jídla a pitiva. Pán sedící v autobuse na cestě z Prahy do Brna vedle mě vypadal velmi spokojeně. Já samozřejmě dostatek těchto položek neměl, proto pro mě byla i tato cesta zničující a strašná. Nedostal jsem ani časopis a pouštěli nám něco, kde v jedné scéně, kterou jsem zahlédl, strkali pánovi pavouky do očí. Moc jsem to nepochopil, sluchátka jsem měl totiž zapojená do své mp3 a poslouchal jsem hudbu. Protože mě ta kouzelná bedýnka s hýbajícími se obrázky příliš nezaujala, pozoroval jsem krajinu, kterou jsme projížděli. Když jsme míjeli tu samou louku už potřetí, uvědomil jsem si, že je na Moravě buď všechno stejné, nebo jezdíme v kruhu a za chvíli nás dostane Blair witch.
Možná si můžete myslet, že jsem hodně dlouhou dobu nepřemýšlel. Většinou totiž když o něčem intenzivně přemýšlím, obtěžuji s tím své čtenáře právě na tomto blogu. Důvod nepublikace mých myšlenek byl ale jiný – a to sice právě zde nastíněný transport z Prahy do Brna, odkud jsem se do Prahy už nevrátil. Ale to je na delší zamyšlení a samostatný report, vrátím se k tomu později. A asi jsme jeli příliš rychle, protože nás žádná tajemná kanibalistická příšera po cestě nezabila a přitom jsme kolem té louky projížděli neustále…

Napadlo mě, že přemisťování své osoby z bodu A do bodu B nemusí být tak zničující a strašné, jak jsem si dřív myslel. Stačí, abyste u sebe měli dostatečné množství jídla a pitiva. Pán sedící v autobuse na cestě z Prahy do Brna vedle mě vypadal velmi spokojeně. Já samozřejmě dostatek těchto položek neměl, proto pro mě byla i tato cesta zničující a strašná.

Nedostal jsem ani časopis a pouštěli nám něco, kde v jedné scéně, kterou jsem zahlédl, strkali pánovi pavouky do očí. Moc jsem to nepochopil, sluchátka jsem měl totiž zapojená do své mp3 a poslouchal jsem hudbu. Protože mě ta kouzelná bedýnka s hýbajícími se obrázky příliš nezaujala, pozoroval jsem krajinu, kterou jsme projížděli. Když jsme míjeli tu samou louku už potřetí, uvědomil jsem si, že je na Moravě buď všechno stejné, nebo jezdíme v kruhu a za chvíli nás dostane Blair witch.

Možná si můžete myslet, že jsem hodně dlouhou dobu nepřemýšlel. Většinou totiž když o něčem intenzivně přemýšlím, obtěžuji s tím své čtenáře právě na tomto blogu. Důvod nepublikace mých myšlenek byl ale jiný – a to sice právě zde nastíněný transport z Prahy do Brna, odkud jsem se do Prahy už nevrátil. Ale to je na delší zamyšlení a samostatný report, vrátím se k tomu později. A asi jsme jeli příliš rychle, protože nás žádná tajemná kanibalistická příšera po cestě nezabila a přitom jsme kolem té louky projížděli neustále…