Přemýšlel jsem. Už zase. A napadlo mě, že přemisťování své osoby z bodu A do bodu B nemusí být tak zničující a strašné, jak jsem si dřív myslel. Stačí, abyste u sebe měli dostatečné množství jídla a pití. Napadlo mě to, protože pán sedící v autobuse na cestě z Prahy do Brna vedle mě vypadal velmi spokojeně. Já dostatek těchto položek neměl, proto pro mě byla i tato cesta zničující a strašná.
Nedostal jsem ani časopis a pouštěli nám něco, kde v jedné scéně, kterou jsem zahlédl, strkali pánovi pavouky do očí. Moc jsem to nepochopil, sluchátka jsem měl totiž zapojená do své mp3 a poslouchal jsem hudbu. Protože mě ta kouzelná bedýnka s hýbajícími se obrázky příliš nezaujala, pozoroval jsem krajinu, kterou jsme projížděli. Když jsme míjeli tu samou louku už potřetí, uvědomil jsem si, že je na Moravě buď všechno stejné, nebo jezdíme v kruhu a za chvíli nás dostane Blair witch.
Možná si můžete myslet, že jsem hodně dlouhou dobu nepřemýšlel. Většinou totiž když o něčem intenzivně přemýšlím, obtěžuji výsledkem tady na blogu. Důvod nepublikace mých myšlenek byl ale jiný - stěhoval jsem se. Bydlím teď v Brně. Je to tu stejné jako v Praze, liší se jen rozmístění odpadků na ulici.