Často jsem nyní zaneprázdněn a můj volný čas tvoří jen pár hodin denně. Jako výmluvu jsem používal frázi, že mám v létě více práce, protože v tu dobu má mnohem více lidí čas práci zadávat. Ale začíná podzim, a tak je nyní třeba říkat, že se lidé vrací z dovolených a snaží se dohnat letní nedbalosti. V zimě budou lidé nejspíš frustrovaní z brzkého stmívání a potíhnou k práci více než jindy, aby neměly černé myšlenky. Na jaře nám budou všichni zadávat úkoly velmi hyperaktivně z radosti z nastalé příjemné změny počasí. A pak přijde znovu mnou neoblíbené léto.. Jsem přesvědčen, že tento cyklus se bude opakovat několik let.
Slovo „několik“ používám záměrně, protože jsem již stár, a tak mi již příliš času nezbývá. Chtěl bych tímto článkem poděkovat všem trpělivým lidem, kteří moje povinnosti respektují, vyvolat ve vás soucit, poukázat na viníka – tedy počasí – a nakonec také přiblížit všem mladým, jaké to je ve světě dospělých. Nemusíte se totiž nutně dospělým stát, klidně můžete navždy zůstat děckem, ale do světa dospělých se dostanete, i kdybyste se mu snažili vyhnout sebevíc. Něco o tom vím, sám jsem to zkoušel.
Budete se muset naučit respektovat hodnoty starších autorit a smířit se s myšlenkou, že zodpovědní dospělí neradi utrácejí své peníze a ztrácí čas neplacenou činností. To proto, že šetří, aby si mohli splnit svá nejnitejrnější přání. Která se jim před důchodem stejně povětšinou nepodaří vyplnit, a tak zbývá už jen zakoupit si co možná nejlepší z nejnovějších modelů elektrických vozíků, chlubit se jím před ostatními důchodci a nepřiznat, že litujete, že jste neinvestovali raději do svého mládí.
Ale teď už musím jít zase pracovat: když už se mám totiž smiřovat s tímhle, chci vás všechny, až budeme staří, ve svém elektrickém vozíku předjet.