S hůlkou tramvají

Už nějaký čas se při chůzi opírám o hůlku. Nemyslím si, že by mě to nějak výrazně omezovalo na životě, nepřemýšlím o tom a nepřijde mi to důležité. Jsem proto rád, že to nepřipadá důležité ani ostatním. Ale například v tramvaji bych ocenil, kdyby mi do hůlky omylem nekopali, protože pak logicky ztrácím rovnováhu. Během jediné dvacetiminutové cesty tramvají se mi to stalo tolikrát, že jsem se naučil padat tak, abych alesopoň co nejvíce svým  non balance poškodil právě ty, kdo ho způsobili. Pokud jste jeli tuto středu brněnskou šestkou a v jednu chvíli jste pocítili na zádech Medarda, kopli jste mi do hůlky i vy. Přečíst „S hůlkou tramvají“


Věřte mi, je to dobrodružné

Zapomenu si vytáhnout teploměr dřív, než naměří víc než 37°C. A protože zítra mě propouští z JIP jen za podmínky, že budou všechny naměřené údaje v pořádku, spustí mlaďoučká sestra humbuk. JIP nyní sdílím jen se dvěma dalšími pacienty, kteří po silných lécích tvrdě spí, druhá sestra odešla kamsi.

 

„Alé, vždyť vy máte přes 38 teplotu!“

„Ukažte? …Ne, já vidím 37,“ přemýšlím, jak z toho rychle ven. „Ale ne! Ne, ne, ne, ne, ne. To snad ne! Teď mě dobře poslouchejte, ať neuděláte největší chybu svého života,“ chytím ji pevně za rameno, dívám se jí naléhavě do očí a napodobuji afektovaný hlas desátého Doktora Who. „Mám podezření, že se v této místnosti nepřirozeně zakřivuje čas a prostor, je to jasné! Proto mi pořád naléváte hořký čaj, i když po vás už tři dny žádám sladký, proto vidíme každý něco jiného. Není tu víc lidí, co by mohlo naměřenou hodnotu zkontrolovat, musíte mi proto věřit, Ireno. Irena, je to vaše jméno?“ čtu údaje z cedulky.

„Ano… Irena…“

„Skvěle, Ireno, vedete si skvěle! Teď uděláte přesně, co řeknu.“ Přečíst „Věřte mi, je to dobrodružné“


Pobyt v nemocnici

Strávil jsem dva týdny v nemocnici a kromě toho, že si téměř nikdo nevšiml, že jsem dva týdny pryč, jsem se měl poměrně fajn. Hlavně proto, že jsem v nemocnici nemusel tolik pracovat. Sice jsem si i na jednotku intenzivní péče domluvil povolení mít u sebe MacBook, ale díky svému stavu jsem na něm trávil nejvíce dvě hodiny denně. Byl to tedy takový odpočinkový výlet… Trochu stresující… znepokojující… a neplánovaný výlet… Ale když si mám vybrat, jestli budu dva týdny výletovat v nemocnici, nebo umřu, vyberu si to výletování. Obzvlášť, pokud vám jako prostředek k tomu, abyste neumřel, pravidelně dávají čoko-mlíko.

Snažím se být samostatný
– 2. den na JIP

Sestřička: „Co je tohle? Vy jste si vyslík‘ peřinu?“
Medard: „Jo.“
Sestřička: „A to jako sám?“
Medard: „Jo. Když vy jste takový akční a pořád tu tak běháte…“
– Sestřičky se smějí a ujišťují mě, že mě nezmlátí, když si o něco řeknu.

Sestřička po třiceti minutách: „Medarde, vy jste si zase tu peřinu povlík?! Já vás zbiju!“

Poslední ráno na JIPce mě pro převoz překládají z lůžka na vozíček
– 7. den na JIP

Medard: „Jé, vidíte to. Já jsem si sem nechal nanosit za ten týden toliko věcí, že to teď nepoberem. Támhle na stole, když jste se nedívala, jsem vám nechal seznam návrhů, jak zefektivnit svoji práci – připište tam, že byste měli koupit kárky, co by se daly chytit za ty vozíky.“
Sestřička: „Pane Medarde, víte, že jsem docela ráda, že už jdete pryč?“
Medard: „Ve skutečnosti vlastně jedu, nejdu.“
Sestřička: „…vážně moc moc ráda…“

Uklízím si zakrvácené lůžko, když do pokoje najednou vstoupí sestra a vytrhne mi povlaky z rukou
– 4. den na pánském oddělení

„Prokrista, pane Medard! Vy, když máte chuť na bonbón, to si klidně zazvoníte i několikrát za sebou, dokud prostě nechytnete nějakou ze sester, která vám ho donese – to nebojte, my o vás víme. Ale když tu v noci prokrvácíte polovinu lůžkovin, to ještě krvácející vstanete a začnete povlíkat sám, aniž byste cokoliv řekl! Vy jste normální extremista!!“

Nutella
– 5. den na pánském oddělení

Chtěl jsem nahrát fotku, kterou bych naznačil, že pro dovolenou s Nutellou na lůžku bych udělal cokoliv. Ale nakonec mám pro vás jen fotku toho, jak se tvářím, když mi přesně v tu chvíli na pokoj vtrhne sestra, co mi řídí dietu…


Co je to…

Láska je, když vám to, co na jiných nesnášíte, na někom přijde roztomilé. Jako třeba, když mi František slíbí, že si se mnou zahraje šachy, a já za ním po třech dnech přijdu, obejmu ho a řeknu, že to byla ta nejlepší partie v mém životě. On se zeptá, jestli myslím tu partii, kterou mi slíbil a nakonec na ni neměl čas, a já jen kývnu, dál ho objímám a mám ho pořád stejně rád.

 

 –  Láska je, když Františkovi nechám víc než půlku jahodové čokolády, o kterou se s nikým jiným nedělím, a to i přesto, že jemu nechutná tolik jako mně.

 –  Láska je, když si tajně ředím limču vodou, jen aby zbylo více pro Františka. Přečíst „Co je to…“


Chibi Teen Wolverine

Před AnimeFestem 2013 jsem si nebyl jistý svou účastí, a když jsem se o tomto faktu zmínil veřejně, byl jsem mnohokrát tázán na důvod. Tuto lidskou potřebu znát podrobnosti jsem povážil za velmi zajímavý sociologický úkaz a rozhodl se provést malý experiment: každému jsem řekl něco jiného. Přečíst „Chibi Teen Wolverine“


Harvey Dent, řečený Two-Face

Zatím všechny natočené filmy, ve kterých se vyskytla postava Harveyho Denta, by se daly označit za pomluvu. Protože v českém právním systému je pomluva specifikována jako nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. A já jsem toho názoru, že přesně to ty filmy dělají. A protože většina populace, včetně tzv. „novodobých nerdů“, „hipsterů“, „skalních fanoušků Batmana“ a nevím čeho ještě, nečte komiksy, na obranu Harveyho cti bych chtěl říct, že:

 

 1   Two-Face zabil Robinovy rodiče pouze ve filmu Joela Schumachera z roku 1995 – Batman Forever. V komiksu nikdy. Výsledek: Two-Face nezabil Robinovy rodiče. V žádném z vyprávění. (DC Universe se neustále restartuje.)

 2  Two-Face nemá ohořelý obličej, je poleptaný kyselinou. Do obličeje mu chrstl kyselinu Sal Maroni při soudním procesu. Tato událost zapříčinila jeho šílenství, díky kterému se rozhodl svěřovat životy (i svůj vlastní) do rukou své šťastné mince. Přečíst „Harvey Dent, řečený Two-Face“


Pomoc shůry

Chápu, že nás – malých Medardů – je málo, tedy není třeba vyrábět sériově klíčenky a hrníčky s našimi jmény, ale konečně přišel někdo, kdo si naší existence všiml. Někdo, kdo je ochotný vyrábět produkty pro nás bez ohledu na to, jaký je nebo bude trh. Někdo, kdo se rozhodl vzít nás za ruku a vést… A ten někdo je Dr. Beckmann a mám ho rád. S doktorem jsem se seznámil, když jsem naposledy pral prádlo. Přečíst „Pomoc shůry“


Jak předejít frustraci

Máte problém a nevíte, co s ním? Neexistuje žádná reálně uskutečnitelná možnost, jak ho vyřešit? Tedy potřebujete problémů více…

Opravdu. Představte si všechny vaše problémy. Jejich libovolné množství vám dává celkový počet 100%. Pokud vyřešíte svůj jediný problém, výsledek se nuluje a jste bez problémů. Ale pokud vážně neexistuje způsob, jak ho vyřešit? Přesto se můžete ze stovky dostat na padesát… Vytvořte si problém další! A ten posléze vyřešte. Jste na krásných padesáti procentech. Chcete jít na 25? Ke svému primárnímu problému budete potřebovat nové problémy tři.

Nebuďte frustrovaní, mějte problémy. Čím více, tím lépe! Nechte je se akumulovat, pociťte jejich tíhu, a pak se jich zbavte. Vzduch se čistí a vy se cítíte lépe.

Chtěl bych tímto veřejně poděkovat Františkovi, že si v tom vedru pustil playlist těžce nonartificiální hudby a zatížil mě tak novým problémem, který jsem snadno mohl vyřešit sluchátky se spuštěným Swissradio.ch. Ze dvaceti jsem tak hned skočil na šestnáct celých šest periodických procent. Na důkaz vděčnosti přikládám obrázek tančící pandy:


Smůla umocněná na druhou

Dá se na to zvyknout. Na smůlu. Když ráno vstávám, tak už prostě vím, že se něco špatného stane. Není to ani pesimismus, je to moje jistota. Když pak večer dokouřím svou poslední cigaretu a následně se snažím hodiny usnout, aby mě probudila sms se žádostí o morální podporu, a v jogurtu, pro který si při té příležitosti dojdu, v tom jogurtu, na kterém je jasně velkými písmeny napsáno STRACCIATELLA, je jahoda, nic mě neštve tolik jako právě ona. Na obale marně hledám zmínku o tom, že výrobek může obsahovat stopy ovoce, a po počátečním záchvatu vzteku začnu ve zbytku jogurtu hledat hrušku. Jenže mám smůlu: je tu jen ta jahoda a já jahody nejím. V jahodách jsou tečky.