Dá se na to zvyknout. Na smůlu. Když ráno vstávám, tak už prostě vím, že se něco špatného stane. Není to ani pesimismus, je to moje jistota. Když pak večer dokouřím svou poslední cigaretu a následně se snažím hodiny usnout, aby mě probudila sms se žádostí o morální podporu, a v jogurtu, pro který si při té příležitosti dojdu, v tom jogurtu, na kterém je jasně velkými písmeny napsáno STRACCIATELLA, je jahoda, nic mě neštve tolik jako právě ona. Na obale marně hledám zmínku o tom, že výrobek může obsahovat stopy ovoce, a po počátečním záchvatu vzteku začnu ve zbytku jogurtu hledat hrušku. Jenže mám smůlu: je tu jen ta jahoda a já jahody nejím. V jahodách jsou tečky.