Smůla umocněná na druhou

Dá se na to zvyknout. Na smůlu. Když ráno vstávám, tak už prostě vím, že se něco špatného stane. Není to ani pesimismus, je to moje jistota. Když pak večer dokouřím svou poslední cigaretu a následně se snažím hodiny usnout, aby mě probudila sms se žádostí o morální podporu, a v jogurtu, pro který si při té příležitosti dojdu, v tom jogurtu, na kterém je jasně velkými písmeny napsáno STRACCIATELLA, je jahoda, nic mě neštve tolik jako právě ona. Na obale marně hledám zmínku o tom, že výrobek může obsahovat stopy ovoce, a po počátečním záchvatu vzteku začnu ve zbytku jogurtu hledat hrušku. Jenže mám smůlu: je tu jen ta jahoda a já jahody nejím. V jahodách jsou tečky.