Spravedlnost v mých rukou

Poté, co jsem pro špatné zkušenosti okem zběžně zkontroloval technický stav autobusu (jestli má kola) a ujistil se, že stevardka je doopravdy na svém místě, jsem vcelku spokojený usedl na své místo v autobuse a jal se rozjímat a čekat, až mi donesou časopis a pití. Mé spokojenosti ale učinila zadost právě stevardka, když s časopisy přišla…
Vyptal jsem se na nabídku a k mému překvapení tentokrát měli i dětský časopis Junior. Hned jsem si o něj řekl, načež se třetina cestujících vyklonila ze svých sedadel, aby na mě dobře viděla. Nepohoršeně působil jako jediný pán sedící dvě sedadla přede mnou, který se teď co chvíli otáčí a velmi mile se usmívá a pomrkavá. Tomu pánovi se vyhnu. Nejdřív ale jsem toho pána moc nevnímal, hledal jsem cestičku, kterou se myšička dostane z lesa ven. Endorfiny, kterými se zaplavil můj mozek v okamžiku, kdy jsem myšku z lesa dostal, hned zase odplavila znovu příchozí stevardka…

Stevardka: „Mohla bych vás poprosit? Vzadu sedí malé dítě, tak bych vám ten časopis vyměnila za jiný.“
Hikaru: „Ale já jsem si o něj řekl první…“
Stevardka: „Já vím, omlouvám se, ale tohle je opravdu jediný.“
Hikaru: „Tak to mám štěstí.“
Stevardka: „Prosím vás, vyměním vám ho za dva časopisy…“

Chvíli jsem se to snažil vyobchodovat a stevardka už dokonce přihodila ke dvěma časopisům i druhou horkou čokoládu, ale z protějšího sedadla mi postarší pán náhle prudce časopis vytrhl z rukou a podal ho stevardce se slovy, ať se se mnou vůbec nebaví, že se jen snažím provokovat. Neměl jsem chuť se hádat o tom, že jsem doopravdy chtěl najít cestu z lesa i lištičce a pejskovi, a tak jsem jen překvapeně mlčel.
Smutek zanedlouho vystřídal vztek… Postupně jsem začal všechny v autobuse nenávidět. Všechny. Já bych se jich zastal, kdyby na nich někdo konal bezpráví. A tak je to vždycky. Všichni pokaždé předstírají, že se nic neděje. Ten nával vzteku a zklamání ze světa jsem nevydržel a rozhodl se pomstít…
Autobus, ve kterém sedím, je ze skupiny Fun&Relax. Byl jsem první, kdo kdysi na youtube zveřejnil kompletní prohlídku nového systému monitorků na sedadlech, a do této technologie jsem byl zainteresován i nadále. Proto jsem už dávno zjistil, jak všechny monitorky naráz odpojit…
Teď se všichni cestující nudí, stevardka běhá po celém autobuse a hledá, kde bylo narušeno spojení, já sedím ve svém sedadle, cítím pocit zadostiučinění, poslouchám svůj playlist trashyour.tv a ten malej pitomeček, co mi kvůli němu sebrali časopis, určitě ještě hledá cestu lišce…
Ještě mi zbývá hodina na to, aby se mi udělalo zle a pozvracel jsem co nejvíc lidí… a příště už si rozmyslí, komu vezmou časopis.

  1. co tohle psalo za ubohého rozmazleného spratka? kolik ti je, že ses mohl posrat, že ti sebrali dětský časopis, aby ho mohli dát dítěti? já být steward, tak ti to po tak dlouhém smlouvání taky seberu. spíš ty jsi malý pitomeček

    1. Je mi dvaadvacet, tedy jsem stejně starý jako ty, jmenuji se Medard a mám za to, že je třeba být spravedlivý. A také se domnívám, že pokud bych byl doopravdy rozmazlený, pořád je to lepší, než wulgární (dvojitým w se ti snažím přizpůsobit, abys mě lépe pochopil) Paní stevardka se mě neměla ptát, jestli daný časopis chci. Pokaždé nabídne jen z „dospělé nabídky“ – bohužel tento den se na mě mile usmála a nabídla i Junior. Chyba není na mé straně. Já žádal jen spravedlnost. V autobusech SA třídy Fun&Relax se před každým sedadlem nachází dotykový monitor, kde má cestující možnost vybrat si například z velké nabídky animovaných filmů a seriálů. Tedy se můžeš cítit dobře, že nejlépe z toho nakonec vyšel ten mladší kluk, protože ve chvíli, kdy monitory byly odpojeny, byl jediný, kdo se mohl zabavit alespoň tím časopisem. + Rada do života č.1: Neposuzuj věk jednotlivců podle jejich chování, mohl by ses ztrapnit, jako se ti to stalo právě teď. Rada do života č.2: Než někomu začneš nadávat, změň si profilovou fotku na nějakou trochu serióznějšího typu. S touhle nevypadá tvůj komentář (společně s dvojitým w a vulgarismy) příliš hluboce.

    2. Z doslovu 1. dílu (zkráceně) Švejka: „…Lidé, kteří se pozastavují nad silným výrazem, jsou zbabělci, neboť skutečný život je překvapuje, a tací slabí lidé jsou právě těmi největšími poškozovači kultury i charakteru. Oni by vychovali národ jako skupinu přecitlivělých lidiček…“ Je lepší být ve správnou situaci vulgární, než kdykoliv rozmazlený. Navíc jediný neadekvátní výraz, který jsem použil je „posrat“. Ty ses totiž mohl pozvracet. To je mi panečku serióznost – natruc se chtít pozvracet v autobuse. Vadí ti, že jsem vůči tvé osobě použil hrubší výrazy, třeba pitomeček. Tenhle výraz jsem použil, protože ty jsi ho použil na toho kluka. Ty ho znáš? Sedl sis pak doma před zrcadlo a vyhuboval sis, žes jej označil hanlivým slovem, jako to vyčítáš mně? W jsem použil omylem, nikdy jsem nepoužíval takový ani podobně dementní způsob psaní. Serióznější fotku… hm hm, tady je taky jeden neseriózní pán 😀 : https://paulocoelhoblog.com/wp-content/uploads/2012/03/einstein.jpg

    3. Díky za odezvu. V životě bych nechtěl mít za vzor Švejka. Vím, že Hašek se ho nesnažil vykreslit jako „absolutního českého blba“, ale ve výsledku ho za něj stejně vždy budu považovat. Nemyslím si, že je Švejk hloupý. Ba naopak, je vcelku vychytralý a inteligentní. Ale rezignoval na život. Vysmívá se, plní rozkazy, ale nemá žádné ambice ani cíl. Je to typický příklad dokonalého smíření se s ničím. Takový člověk mi nemůže být příkladem – a je mi opravdu líto, pokud někomu ano.
      Můžu ti tady odcitovat spoustu jiných děl, například Korán. Je na každém zvolit si vlastní směr, ale nemá cenu ho obhajovat před ostatními, protože ti jsou přesvědčeni o správnosti toho jejich.
      Ve výsledku: Když už máš tendence jedince odsoudit, zkus si přečíst více než jeden článek. Možná si pak všimneš pár charakteristických prvků tohoto blogu a uvědomíš si spoustu věcí, které tobě samotnému vyvrátí tvůj vlastní názor. Vrátím se v této věci ještě ke Švejkovi: už někdy v šesté třídě, tedy mých jedenácti letech, jsem si do sešitu zapisoval: „Osudy dobrého vojáka Švejka, hlavní myšlenka – Odpor proti válce, násilí obecně a ponižování člověka. Vytvoření nového typu charakteru člověka hájícího své právo na lidskost.“ – Tedy než se začneš ohánět jakoukoliv knihou, přečti si ji. A pokud ani to ti nepomůže, raději si někde najdi oficiální rozbor, protože vnímat slova a číst mezi řádky očividně není tvou silnou stránkou. 
      A když už jsem se díval, koho máme ve společných přátelích, potěšilo mě, když odsouhlasila mou tezi tvé trapnosti. Což ve výsledku podporuje i fakt, že jsi natolik nerozmazlený realista, že jsi sto srovnávat se s jedním z největších fyziků všech dob……. 
      Přeji ti krásný zbytek života a doufám, že si na toto místo někdy v budoucnu znovu přijdeš léčit komplexy, protože: Haters make me famouse.

    1. Tím, že někdo bude hodný a dá mu svůj časopis? Jediný, kdo se v celém tomle příběhu zachoval špatně, byl ten chlap, co mu ho vytrhnul z ruky. A takhle všechno schytala stevardka a ostatní cestující, kteří v tom byli nevinně

    2. Já mu ten časopis nakonec dát ale přece chtěl 🙂 … Jen bylo nespravedlivý, že já si o něj řekl první, a pak se rozhodli mi ho vzít jen kvůli tomu, že ten druhý byl mladší. Je třeba si uvědomit, že kdybych já chtěl časopis po něm, nikdo by mi ho nedal. Další věc je ta, že SA nezařídila víc dětských časopisů. Co by udělali, kdyby tam byly děti dvě? Vzali by časopis šestiletému a dali ho pětiletému? Aha, to je správně, plaťme za svůj věk. Co se týče ostatních cestujících, měli se mě zastat. Stačil by mi jeden zastánce, i kdyby to nic nezměnilo na výsledku. V této věci doporučuji přečíst si Bibli, pasáž se Sodomou a Gomorou. V podstatě jsem se zachoval božsky 🙂 …

  2. jedna otázka – nebyl jsi náhodou dne 26.8.2012 před devátou hodinou raní v metru a nevystupoval jsi v stanici metra B rajská zahrada? protože jsem potkala někoho tobě docela dost podobnýho (sice se světla blonďatými vlasy a trochu delšími, než na tý fotce nahoře), ale mohls to být ty ^^btw: tohle je můj první komenář, ale čtu tvůj blog už docela dlouho ^^

    1. V Praze jsem byl naposledy 14.8., ale na toho kluka jsi mi mohla sehnat číslo – rád bych se seznámil s lidmi jako já – musejí být super 😀 :))

  3. Ah, mohlo by to být vtipné, ale jestli tomu říkáš spravedlnost, tak máš velice zkreslený obrázek o skutečnosti. K níže uvedeným komentářům, pokud požaduješ serióznost, vprvu se podívej na sebe, v jednadvaceti vypadat na třináct a chovat se méně než deset, to vskutku nepovažuji za seriózní. Ostatně ani nijak zvlášť nevěřím, že je tahle historka nezveličená. Ovšem vyprávěcí styl máš pěkný, slovní obraty slušné, talent v tomhle směru je směrodatný, škoda jen, že není využívám k méně povrchním srancům. :)))

    1. Mým cílem nebylo mu to vytmavit. 😉 Spíš prostě upozornit na to, co se mi nelíbí a přijde mi hloupé.

    2. Takže přeneseně řečeno, vytmavit mu to 😉 Ale nebudu se v tom piplat, jelikož vím že dokážeš být hnidopich a z komentářů usuzuju, že i ten co vede tenhle blog tíhne k hnidopišství. Já osobně se přikláním k Josefu Bartošíkovi, s tím rozdílem že on používá mnohem jemnější výrazy než já 🙂

    3. Možná to moc řešíš… mělo to být vtipné a taky že bylo. Nemyslím si, že by to autor s tou „spravedlností“ myslel smrtelně vážně, koneckonců celej článek je postavenej na lehký nadsázce. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Následuje:

Mission: Clean Up

Mission: Clean Up