Poté, co jsem pro špatné zkušenosti okem zběžně zkontroloval technický stav autobusu (jestli má kola) a ujistil se, že stevardka je doopravdy na svém místě, jsem vcelku spokojený usedl na své místo v autobuse a jal se rozjímat a čekat, až mi donesou časopis a pití. Mé spokojenosti ale učinila zadost právě stevardka, když s časopisy přišla.

Vyptal jsem se na nabídku a k mému překvapení tentokrát měli i dětský časopis Junior. Hned jsem si o něj řekl a třetina cestujících se vyklonila ze svých sedadel, aby na mě dobře viděla. Nepohoršeně působil jako jediný pán sedící dvě sedadla přede mnou, který se teď co chvíli otáčí a velmi mile se usmívá a pomrkavá. Tomu pánovi se vyhnu.

Nejdřív jsem ho ale moc nevnímal, hledal jsem cestičku, kterou se myšička dostane z lesa ven. Zrovna jsem byl na konci, když ke mně znovu přistoupila stevardka.

Stevardka: “Mohla bych vás poprosit? Vzadu sedí malé dítě, tak bych vám ten časopis vyměnila za jiný.”
Hikaru: “Ale já jsem si o něj řekl první…”
Stevardka: “Já vím, omlouvám se, ale tohle je opravdu jediný.”
Hikaru: “Tak to mám štěstí.”
Stevardka: “Prosím vás, vyměním vám ho za dva časopisy…”

Stevardka už ke dvěma časopisům přihodila i druhou horkou čokoládu, ale z protějšího sedadla mi postarší pán náhle prudce časopis vytrhl z rukou a podal ho stevardce se slovy, ať se se mnou vůbec nebaví, že se jen snažím provokovat.

Neměl jsem chuť se hádat o tom, že jsem doopravdy chtěl najít cestu z lesa i lištičce a pejskovi, a tak jsem jen překvapeně mlčel.

Smutek zanedlouho vystřídal vztek. Postupně jsem začal všechny v autobuse nenávidět. Všechny. Já bych se jich zastal, kdyby na nich někdo konal bezpráví. A tak je to vždycky. Všichni pokaždé předstírají, že se nic neděje. Ten nával vzteku a zklamání ze světa jsem nevydržel a rozhodl se pomstít.

Autobus, ve kterém sedím, je ze skupiny Fun&Relax. Byl jsem první, kdo kdysi na YouTube zveřejnil kompletní prohlídku nového systému monitorků na sedadlech, a do této technologie jsem byl zainteresován i nadále. Proto jsem už dávno zjistil, jak všechny monitorky naráz odpojit. Teď se všichni cestující nudí, stevardka běhá po celém autobuse a hledá, kde bylo narušeno spojení. Já sedím ve svém sedadle, poslouchám svůj playlist a ten malej pitomeček, co mi kvůli němu sebrali časopis, určitě ještě hledá cestu lišce.

Ještě mi zbývá hodina na to, aby se mi udělalo zle a pozvracel jsem co nejvíc lidí… a příště už si rozmyslí, komu vezmou časopis.