Spravedlnost v mých rukou

Poté, co jsem pro špatné zkušenosti okem zběžně zkontroloval technický stav autobusu (jestli má kola) a ujistil se, že stevardka je doopravdy na svém místě, jsem vcelku spokojený usedl na své místo v autobuse a jal se rozjímat a čekat, až mi donesou časopis a pití. Mé spokojenosti ale učinila zadost právě stevardka, když s časopisy přišla…
Vyptal jsem se na nabídku a k mému překvapení tentokrát měli i dětský časopis Junior. Hned jsem si o něj řekl, načež se třetina cestujících vyklonila ze svých sedadel, aby na mě dobře viděla. Nepohoršeně působil jako jediný pán sedící dvě sedadla přede mnou, který se teď co chvíli otáčí a velmi mile se usmívá a pomrkavá. Tomu pánovi se vyhnu. Nejdřív ale jsem toho pána moc nevnímal, hledal jsem cestičku, kterou se myšička dostane z lesa ven. Endorfiny, kterými se zaplavil můj mozek v okamžiku, kdy jsem myšku z lesa dostal, hned zase odplavila znovu příchozí stevardka…

Stevardka: „Mohla bych vás poprosit? Vzadu sedí malé dítě, tak bych vám ten časopis vyměnila za jiný.“
Hikaru: „Ale já jsem si o něj řekl první…“
Stevardka: „Já vím, omlouvám se, ale tohle je opravdu jediný.“
Hikaru: „Tak to mám štěstí.“
Stevardka: „Prosím vás, vyměním vám ho za dva časopisy…“

Chvíli jsem se to snažil vyobchodovat a stevardka už dokonce přihodila ke dvěma časopisům i druhou horkou čokoládu, ale z protějšího sedadla mi postarší pán náhle prudce časopis vytrhl z rukou a podal ho stevardce se slovy, ať se se mnou vůbec nebaví, že se jen snažím provokovat. Neměl jsem chuť se hádat o tom, že jsem doopravdy chtěl najít cestu z lesa i lištičce a pejskovi, a tak jsem jen překvapeně mlčel.
Smutek zanedlouho vystřídal vztek… Postupně jsem začal všechny v autobuse nenávidět. Všechny. Já bych se jich zastal, kdyby na nich někdo konal bezpráví. A tak je to vždycky. Všichni pokaždé předstírají, že se nic neděje. Ten nával vzteku a zklamání ze světa jsem nevydržel a rozhodl se pomstít…
Autobus, ve kterém sedím, je ze skupiny Fun&Relax. Byl jsem první, kdo kdysi na youtube zveřejnil kompletní prohlídku nového systému monitorků na sedadlech, a do této technologie jsem byl zainteresován i nadále. Proto jsem už dávno zjistil, jak všechny monitorky naráz odpojit…
Teď se všichni cestující nudí, stevardka běhá po celém autobuse a hledá, kde bylo narušeno spojení, já sedím ve svém sedadle, cítím pocit zadostiučinění, poslouchám svůj playlist trashyour.tv a ten malej pitomeček, co mi kvůli němu sebrali časopis, určitě ještě hledá cestu lišce…
Ještě mi zbývá hodina na to, aby se mi udělalo zle a pozvracel jsem co nejvíc lidí… a příště už si rozmyslí, komu vezmou časopis.