Státní zaměstnanci

V čekárně u lékaře stojím těsně vedle dveří tak, aby mě nikdo zevnitř neviděl. Po nějaké době se konečně otevřou dveře.

Vyskočím ze zákrytu: „BAF!!“
Sestřička uskočí: „Panebože, to je blbec!“
Z dálky se zpoza pootevřených dveří doktorovy ordinace ozve: „Áá, pan Hüttenbach, že ano?“

Rozradostněn, že mě pan doktor poznal jen podle sestřina výkřiku, vstupuji do předordinace, kde musím ještě chvíli čekat, než mě pan doktor přijme. Protože tou sestřičkou je ve skutečnosti zdravotní bratr, který zaskakuje a ještě mě nezná, zavolá na něj pan doktor ještě něco o tom, ať se to tam se mnou pokusí chvíli vydržet, že mě přijme co nejdříve…

hikaru-hyperactive-uke-panda

ilustrační foto

Cítím se dobře mezi staršími lidmi, protože mě nebijí a nemají trapné narážky na to, že vypadám male. Taky jim nevadí, že neposlouchám Lady Gagu. Úplně nejraději mám státní zaměstnance, protože těm nevadí ani to, když na ně hodně mluvím a hodně se jich ptám. A když jo, tak to stejně nedají tak úplně najevo, protože jsou to profesionálové a musí dělat svou práci.
Takže když s nimi hrajete slovní kopanou, možná budou chvíli mlčet, ale pak určitě řeknou něco jako „Můžete se prosím ztišit?“ …A tehdy je řada na vás se slovem na T.