Věštba ortopeda

„To nic není,“ přerušil mě doktor hned, co jsem začal větu o tom, že mě minulý víkend začalo silně bolet koleno.
„Musím uznat, že obdivuji vaši pohotovou reakci a určitě si sem někdy přijdu nechat vyložit karty, ale přece jen by mě zajímal proces té dedukce. Ještě jsem vám totiž vůbec nic neřekl ani neukázal…“
„Zajdete si na elektroterapii a bude to dobrý,“ ignoroval mě.
„Aha. Dobře, super.“ S tím bych si nedovolil nesouhlasit. Přece chci, aby to bylo dobrý.

A taky trochu doufám, že se stanu Pikachuem. Přečíst „Věštba ortopeda“


Pozitivní reakce na negativní akci

Předně je důležité zůstat sám sebou. Slovy textaře Arthura Freeda (Zpívání v dešti):

Don’t try to be different. Just be good. To be good is different enough.

A toho v dnešním světě nejlépe docílíte tak, že se nebudete snažit, aby vaše reakce byly za každou cenu přímo úměrné akcím vašeho okolí. Jistě, ono to svádí, když vás někdo slovně napadne, napadnout ho zpátky. Ale kdyby vás nenapadli, napadli byste vy je? Dejme tomu, že ne. Pokud na vás tedy někdo útočí a vy útočíte zpět, jste ovlivnitelní. Přečíst „Pozitivní reakce na negativní akci“


Jak jsem byl socha

V pracovní smlouvě mám napsáno, že mám iniciativně řešit problémy. Když se o něco takového snažím v rámci webových stránek, protože jsem webdeveloper, vždy se najde někdo, kdo se cítí být v tomto oboru více způsobilý a prosadí si vlastní názor. Třeba údržbář nebo uklizečka. Abych dostál svým smluvním povinnostem, hledal jsem tedy odvětví, které by mi dalo vyniknout. A každý den ráno musíme do patra procházet na schodišti okolo této nevzhledné… instalace. Přečíst „Jak jsem byl socha“


Jak jsem objevil hrdinu

…a stal se jeho sidekickem

Snědli moje palačinky.

A není to jen věta, která má zaujmout vaši pozornost, tento příběh se skutečně stal. Bylo mrazivé odpoledne, pátého druhý… S naší lokální brněnskou Greenpeace skupinou jsme měli odpoledne schůzku a od šesti na Moravském náměstí v úmyslu podpořit demonstraci Limity jsme my. Na odpolední schůzku jsem přinesl horu palačinek, ale pro časovou tíseň bylo rozhodnuto, že je rozbalíme a sníme teprve na náměstí, kde se o ně alespoň budeme moci podělit s rozvášněným davem, jenž s námi bude statečně držet vigilii za zničené obce kvůli těžbě uhlí. Takhle jsem si to alespoň představoval. Přečíst „Jak jsem objevil hrdinu“