S hůlkou tramvají

Už nějaký čas se při chůzi opírám o hůlku. Nemyslím si, že by mě to nějak výrazně omezovalo na životě, nepřemýšlím o tom a nepřijde mi to důležité. Jsem proto rád, že to nepřipadá důležité ani ostatním. Ale například v tramvaji bych ocenil, kdyby mi do hůlky omylem nekopali, protože pak logicky ztrácím rovnováhu. Během jediné dvacetiminutové cesty tramvají se mi to stalo tolikrát, že jsem se naučil padat tak, abych alesopoň co nejvíce svým  non balance poškodil právě ty, kdo ho způsobili. Pokud jste jeli tuto středu brněnskou šestkou a v jednu chvíli jste pocítili na zádech Medarda, kopli jste mi do hůlky i vy. Přečíst „S hůlkou tramvají“


Naděje na příjemné cestování

Přemýšlel jsem. Už zase. A napadlo mě, že přemisťování své osoby z bodu A do bodu B nemusí být tak zničující a strašné, jak jsem si dřív myslel. Stačí, abyste u sebe měli dostatečné množství jídla a pitiva. Pán sedící v autobuse na cestě z Prahy do Brna vedle mě vypadal velmi spokojeně. Já samozřejmě dostatek těchto položek neměl, proto pro mě byla i tato cesta zničující a strašná. Nedostal jsem ani časopis a pouštěli nám něco, kde v jedné scéně, kterou jsem zahlédl, strkali pánovi pavouky do očí. Moc jsem to nepochopil, sluchátka jsem měl totiž zapojená do své mp3 a poslouchal jsem hudbu. Protože mě ta kouzelná bedýnka s hýbajícími se obrázky příliš nezaujala, pozoroval jsem krajinu, kterou jsme projížděli. Když jsme míjeli tu samou louku už potřetí, uvědomil jsem si, že je na Moravě buď všechno stejné, nebo jezdíme v kruhu a za chvíli nás dostane Blair witch.
Možná si můžete myslet, že jsem hodně dlouhou dobu nepřemýšlel. Většinou totiž když o něčem intenzivně přemýšlím, obtěžuji s tím své čtenáře právě na tomto blogu. Důvod nepublikace mých myšlenek byl ale jiný – a to sice právě zde nastíněný transport z Prahy do Brna, odkud jsem se do Prahy už nevrátil. Ale to je na delší zamyšlení a samostatný report, vrátím se k tomu později. A asi jsme jeli příliš rychle, protože nás žádná tajemná kanibalistická příšera po cestě nezabila a přitom jsme kolem té louky projížděli neustále…

Napadlo mě, že přemisťování své osoby z bodu A do bodu B nemusí být tak zničující a strašné, jak jsem si dřív myslel. Stačí, abyste u sebe měli dostatečné množství jídla a pitiva. Pán sedící v autobuse na cestě z Prahy do Brna vedle mě vypadal velmi spokojeně. Já samozřejmě dostatek těchto položek neměl, proto pro mě byla i tato cesta zničující a strašná. Přečíst „Naděje na příjemné cestování“