Jak jsem se pokoušel urazit prodejce JENA nábytku

…aneb netradiční recenze na JENA nábytek Brno – ul. Křenová

Ze zoufalství z nedostatečné nabídky sedacích souprav v Brně vypravil jsem se do prodejny JENA nábytek. Primárně proto, že jako jedna z mála prodejen nábytku provozuje také online katalog produktů s možností jejich filtrace podle rozměru. Vím o tom, že neprodávají zrovna nejluxusnější kousky a že tomu odpovídá i cenové rozpětí nabídky. Ale byl jsem už snad v každé „slušné“ prodejně nábytku v Brně a chtěl jsem si tedy prohlédnout i někoho ze zástupců těch laciných, co prodávají polské zboží. Nakonec, budeme s Františkem stavět dům, do kterého plánujeme nábytek na míru. Životnost sedací soupravy do stávajícího bytu proto tolik neřeším. Jen chci, aby byla pohodlná a aby se mi vešla do pokoje.

Osud tomu chtěl, abych zavítal pravděpodobně do té nejhorší prodejny, kterou JENA nábytek má. Neumím si totiž představit, že by se šlo k zákazníku chovat nevhodněji.

Prvním pasivním útokem na mou osobu cítil jsem, že je samotné umístění prodejny. Už fakt, že se na prodejnu nemůžu podívat přes Google Street View, mi naznačoval, že něco není, jak bych si představoval. Ale jsem člověk důvěřivý. Rád jsem tedy věřil, že areál, ve kterém je prodejna umístěna, pouze není přístupný autům. Ve skutečnosti by tento areál neměl být přístupný ani lidem. Nicméně i v okamžiku, kdy jsem osobně do areálu vkročil a ocitl se ve špinavém prašném prostředí obklopen polorozpadlými stavbami postakopalyptického vzezření, nedokázal jsem se pohoršit, protože mi to připomínalo prostředí hry Fallout. A tu mám rád. Přečíst „Jak jsem se pokoušel urazit prodejce JENA nábytku“


Rychlost M

a tím M nemyslím pánský pohlavní úd.

 

Má existence sice není podmíněna životním úspěchem, jak jsem si v minulosti mohl všimnout, přesto mě ale nějaká myšlenka žene ku tomu, abych vyhovoval lidem ve svém okolí, a když ne jim, tak alespoň Františkovi. V zimních dnech tak většinou ve sněhu umírám horkem, protože po mně František vyžaduje, abych si vzal svetry ještě dva další na ty dva, co už na sobě mám, a pak je spokojený, že nenachladnu. A já jsem spokojený, že jsem mu vyhověl. Přečíst „Rychlost M“


Vítězství nad pekelníky

Již jsem starší pán, je mi dvaadvacet. Nicméně pro můj mladistvý vzhled se mi mnohdy dařilo užívat i přes svou plnoletost výhod mladistvých – zlevněné jízdné, propustka do skákacího hradu, sladkosti za vysvědčení, s kamarády pak výhodné vstupné pro rodiny s dětmi (já byl to dítě), … Dnes mě ale prvním rokem v nákupním centru odmítl podarovat čert.
Byl to zvláštní pocit. Tak dlouho jsem stál frontu… Nevěděl jsem, co mám dělat. Věděl jsem jen to, že ohrožovat lidi v nákupním centru nožem pro jednu čokoládu by nebylo úplně vhodné. Krom bajonetu jsem ale při sobě nic neměl. Jistě, peníze, ale co by to bylo za Mikuláše, kdybych si čokoládu koupil sám?
Chvíli jsem tak stál stranou a přemýšlel. A nakonec mi to došlo. Děti, které se bály, dostaly vždycky čokoládu. Naproti tomu děti, které byly nebojácné, se chovaly povýšeně a čertovi se vysmáli – takovým dal čert po jednom uhlíku. Bylo jasné, co musím udělat. A doopravdy to vyšlo!

Poté, co jsem tiše upozornil již páté bojácné dítě na to, že čert není pravý a že se to pozná podle bot, čokoládu jsem dostal a já s mírem v duši mohl pokračovat ve své cestě domů.

Medard vs Peklo 1:0