S hůlkou tramvají

Už nějaký čas se při chůzi opírám o hůlku. Nemyslím si, že by mě to nějak výrazně omezovalo na životě, nepřemýšlím o tom a nepřijde mi to důležité. Jsem proto rád, že to nepřipadá důležité ani ostatním. Ale například v tramvaji bych ocenil, kdyby mi do hůlky omylem nekopali, protože pak logicky ztrácím rovnováhu. Během jediné dvacetiminutové cesty tramvají se mi to stalo tolikrát, že jsem se naučil padat tak, abych alesopoň co nejvíce svým  non balance poškodil právě ty, kdo ho způsobili. Pokud jste jeli tuto středu brněnskou šestkou a v jednu chvíli jste pocítili na zádech Medarda, kopli jste mi do hůlky i vy. Přečíst „S hůlkou tramvají“