Nejsem příliš schopný, co se zařizování a organizace týče. Mám problém s pamětí a řazením různých aktivit mé osoby za sebe. Většinu života se proto o mě někdo stará, říká mi, co mám dělat, a všechny mé záležitosti také vyřizují jiní. Je to velmi pohodlné a taky praktické – nikdy nic nepokazím. Tento mnou vyvinutý systém mi názorně předvádí, jak se pohybovat v úřadech, a zároveň mi dává prostor k poznávání nových věcí a uvědomování si jejich podstaty.
Tak například zrovna včera jsem doprovázel Fedyho po jeho pobytu v nemocnici na kontrolu k lékaři. Seděl jsem v čekárně rentgenové kliniky, pozoroval okolí, a protože se nerad nudím, pohupoval jsem nohama nad zemí (párkrát jsem zkoušel sedět tak, aby mi nohy dosáhly na zem, ale shledal jsem tento způsob sezení velmi nezáživným). Při svém přemýšlení jsem se nejdříve pozastavil nad nápisem na dveřích vlevo ode mě: „Ovladovna.“ Chvíli mi trvalo, než jsem tento nový, mnou dříve nikdy neslyšený, výraz vstřebal. A hned po nápisu následoval skvělý objev. Jednotlivé dveře vedoucí do rentgenových sálů se od sebe lišily svou šířkou. Tudíž když přijdete k recepci a podáte paní za přepážkou své doporučení, dobře si vás prohlédne, a pak dle šířky vašeho těla zhodnotí, do kterých z dveří vás pošle.
Tento postup zamezí tomu, aby se kdokoliv z pacientů zasekl mezi futry. Jsem tomu opravdu rád, protože svou nízkou váhu jsem si vždy držel především kvůli skladnosti. Svět je sice velký, ale osobní prostor na člověka se neustále zmenšuje a já se přizpůsobil. Kolikrát už jsem s pohledem upřeným na futra s rohlíkem u úst váhal, zda můžu dál jíst, zda bych ještě prošel. Strach z toho, že bych se mezi futry zasekl, mi ale v jídle pokračovat většinou nedovolil. Teď je vše jiné.
A tak vás vyzývám: jezte jak je vám libo. Tloustněte! Teď už nás nic neomezuje, na rentgen se dostaneme vždycky.
Nejsem příliš schopný, co se zařizování a organizace týče. Mám problém s pamětí a řazením různých aktivit mé osoby za sebe. Většinu života se proto o mě někdo stará, říká mi, co mám dělat, a všechny mé záležitosti také vyřizují jiní. Je to velmi pohodlné a taky praktické – nikdy nic nepokazím. Tento mnou vyvinutý systém mi názorně předvádí, jak se pohybovat v úřadech, a zároveň mi dává prostor k poznávání nových věcí a uvědomování si jejich podstaty.
Tak například zrovna včera jsem doprovázel Fedyho po jeho pobytu v nemocnici na kontrolu k lékaři. Přečíst „Dveře pro každého“ →