Proč neslavit Vánoce

Annie vám dala 4 tipy na Vánoce bez stresu. Já vám dám 4 tipy, proč Vánoce neslavit vůbec. Asi bych našel těch důvodů víc, třeba komercializaci, ale chtěl jsem se držet stejného počtu jako Annie, aby to bylo fér.

Víra

Pokud nejste věřící, je trochu zvláštní, že vůbec Vánoce slavíte. Vánoce jsou křesťanské oslavy narození Ježíše Krista (posunuté datum pomineme). Chápu, že nemusíte mít doma Betlém, on Santa už celkem dávno ukradl Ježíšovi celou šou. Ale trvám na tom, že pokud jste nevěřící a slavíte Vánoce, je to úplně stejné, jako kdybyste slavili třeba 4. července jako Čech Den nezávislosti. Proč byste něco takového dělali?

Přetvářka

Pamatuju si, jak jsme se jako malí nesměli o Vánocích se sourozenci hádat. Ostatní dny v roce to bylo vcelku jedno, ale na Vánoce bylo vyžadováno, abychom k sobě byli milí. Stejně funguje i většina ostatních lidí – snaží se, aby o Vánocích s ostatními vycházeli lépe, jsou milejší než obvykle, pozornější, ozývají se lidem, na které celý rok ani nepomysleli. Je to trapný.

Dárky

Tento bod přímo souvisí s přetvářkou. Lidé kupují dárky i lidem, které nemají rádi, když mají pocit, že se to od nich očekává. Dost často danou osobu ani pořádně neznají, takže koupí něco, co ten druhý neocení – ale ten zase musí předstírat, že ano, protože to se očekává od něj. A počítají cenu, aby koupili něco v přiměřené hodnotě dárku, který očekávají od druhé strany.

Když chci dát někomu dárek, dám mu ho proto, že chci. Ne proto, že se něco slaví, nebo proto, že jsem dostal dárek já od něj. Nesrovnávám jejich hodnotu s hodnotou dárků, které jsem dostal já (pokud nějaké). A nikdy nepřemýšlím nad tím, co bych měl někomu koupit. Protože pokud na tuto otázku neznám jasnou odpověď, pak toho člověka dostatečně neznám a není důvod, proč bych mu měl něco kupovat. Dárky kupuju vždycky proto, že vím, když někdo něco chce a chci mu to pořídit, protože na to daný člověk buď nemá, nebo za to nechce utrácet, nebo ho chci potěšit tím, že si pamatuju nějakou drobnost. Jako když jsem koupil kamarádce pěknou sadu báboviček s kyblíkem a lopatkou na písek, protože mi jednou vyprávěla, jak jako malá záviděla ostatním dětem na pískovišti, a já jí to chtěl vynahradit. I když je možné, že tu sadu už dávno vyhodila, nebo ji nikdy ani nepoužila, bylo to gesto, kterým jsem vyjádřil, že ji poslouchám, zajímá mě její život a mám ji rád.

Úplně nejhorší jsou asi seznamy vánočních přání. Když vám někdo musí vyloženě říct, co by si přál, nemáte s ním pravděpodobně dostatečný kontakt a měli byste nejdřív napravit to, než vůbec budete přemýšlet o nějakých dárcích.

Existují lidi, které znám a dárky k Vánocům jim dávám, protože jsou buď věřící nebo blázni jako Annie. Ale ty dárky jim stejně kupuju celý rok, jak se mi chce. Jen to prostě do Vánoc skladuju ve skříni, protože jejich oslavy Vánoc respektuji.

Téma

Líbí se mi světélka, sobi, sníh, rád bobuju, stavím sněhuláky, nosím rolničky, jím cukroví a piju jablečný čaj se skořicí. Kromě sobů a rolniček, které proslavil Santa, nic z toho nemá přímou spojitost s Vánocemi – a sobi a rolničky taky existují i bez nich. Nechápu tedy, proč bychom nutně museli čekat na Vánoce, abychom si něco dobrého upekli a nosili „ošklivé“ svetry. Všechno tohle můžeme dělat celý rok – dokonce i sáňkovat, když odjedete někam do hor. Třeba světélka na okně mám celoročně a zapínám si je, kdykoliv na to mám náladu. Jediný člověk, co s tím měl problém, byl soused, kterému to svítilo do okna – a ten už umřel, takže dobrý.

 

Hikaru, alias „trochu Grinch“