Můj operatér

Před nějakým časem jsem si dva týdny poležel v nemocnici. Většinu historek jsem publikoval už dřív, teď jsem narazil na ztracené zápisky, které jsem ještě nepřepsal. Předtím, než začnete číst, bych ještě rád poznamenal, že se mi po nemocnici i celém jejím personálu stýská. Všichni byli moc milí a trpěliví a nikdo mi nenadával, když jsem si zpíval.

...číst dál

Věřte mi, je to dobrodružné

Zapomněl jsem si vytáhnout teploměr dřív, než naměří víc než 37°C. A protože zítra mě propouští z JIP jen pod podmínkou, že budou všechny naměřené údaje v pořádku, spustí mlaďoučká sestra humbuk. JIP nyní sdílím jen se dvěma dalšími pacienty, kteří po silných lécích tvrdě spí, druhá sestra odešla kamsi.

...číst dál

Pobyt v nemocnici

Strávil jsem dva týdny v nemocnici a kromě toho, že si téměř nikdo nevšiml, že jsem dva týdny pryč, jsem se měl poměrně fajn. Hlavně proto, že jsem v nemocnici nemusel tolik pracovat. Sice jsem si i na jednotku intenzivní péče domluvil povolení mít u sebe MacBook, ale díky svému stavu jsem na něm trávil nejvíce dvě hodiny denně. Byl to tedy takový odpočinkový výlet.

...číst dál

Jak jsem tlustý

Čas od času zjistím, že mám nějakou hroznou nemoc. Tuhle naposledy to byl třeba nádor. Mé okolí tyto skutečnosti úspěšně ignoruje, jsem na to tedy úplně sám a je jen na mně, abych se s tím vším popral. Naštěstí můj doktor mi vždy všechno vysvětlí.

“Pane doktor, já mám trápení,” vstupuji smutně do ordinace.

...číst dál