Pobyt v nemocnici

Strávil jsem dva týdny v nemocnici a kromě toho, že si téměř nikdo nevšiml, že jsem dva týdny pryč, jsem se měl poměrně fajn. Hlavně proto, že jsem v nemocnici nemusel tolik pracovat. Sice jsem si i na jednotku intenzivní péče domluvil povolení mít u sebe MacBook, ale díky svému stavu jsem na něm trávil nejvíce dvě hodiny denně. Byl to tedy takový odpočinkový výlet.

...číst dál

Jak na mě řidiči pamatují

Cesta na sever skýtá mnohá dobrodružství. Třeba pokud chcete stihnout hned první autobus, nezbývá vám nic jiného, než vyběhnout schody k silnici a pod již odjíždějící autobus se vrhnout, aby zastavil a nabral vás.

...číst dál

Jak jsem tlustý

Čas od času zjistím, že mám nějakou hroznou nemoc. Tuhle naposledy to byl třeba nádor. Mé okolí tyto skutečnosti úspěšně ignoruje, jsem na to tedy úplně sám a je jen na mně, abych se s tím vším popral. Naštěstí můj doktor mi vždy všechno vysvětlí.

“Pane doktor, já mám trápení,” vstupuji smutně do ordinace.

...číst dál

Nákup zbytečností obhájen

Již od raného dětství mám zvýšený předpoklad k tomu, že většina věcí, za které utratím peníze, bude naprosto zbytečná. Tato má tendence obklopovat se blbostmi je ve mně zakořeněná tak hluboce, že i kdybych opravdu chtěl - a já nechci - jistě by se mi nepodařilo tuto vlastnost potlačit.

...číst dál

Spravedlnost v mých rukou

Poté, co jsem pro špatné zkušenosti okem zběžně zkontroloval technický stav autobusu (jestli má kola) a ujistil se, že stevardka je doopravdy na svém místě, jsem vcelku spokojený usedl na své místo v autobuse a jal se rozjímat a čekat, až mi donesou časopis a pití. Mé spokojenosti ale učinila zadost právě stevardka, když s časopisy přišla.

...číst dál