Již jsem starší pán, je mi dvaadvacet. Pro můj mladistvý vzhled se mi ale dosud daří užívat výhod mladistvých - zlevněné jízdné, propustka do skákacího hradu, sladkosti za vysvědčení, s kamarády pak výhodné vstupné pro rodiny s dětmi (já jsem to dítě).

Dnes mě ale prvním rokem v nákupním centru odmítl podarovat čert. Byl to zvláštní pocit. Tak dlouho jsem stál frontu. Nevěděl jsem, co mám dělat. Jistě, měl jsem u sebe peníze, ale co by to bylo za Mikuláše, kdybych si čokoládu koupil sám?

Chvíli jsem tam tak stál stranou a přemýšlel. A nakonec mi to došlo:

Děti, které se bály, dostaly vždycky čokoládu. Naproti tomu děti, které byly nebojácné, chovaly se povýšeně a čertovi se vysmáli - takovým dal čert po jednom uhlíku. Bylo jasné, co musím udělat. A doopravdy to vyšlo! Poté, co jsem tiše upozornil již páté bojácné dítě na to, že čert není pravý a že se to pozná podle bot, čokoládu jsem dostal a mohl jsem s mírem v duši pokračovat ve své cestě domů.

Hii-chan vs Peklo 1:0