Vymyšlené světy

Filmaři. Všichni jsou jim vděční. Chtěl jsem tento článek původně pojmenovat Zlá média, ale pak jsem si uvědomil, že médium je jen nositelem informací, proto by nebylo vhodné osočovat z takových věcí právě je. Takže znovu: Filmaři. Všichni jsou jim vděční…

Díváte se na film a cítíte to. Vnímáte děj, poznáváte část po části obsah. Říkáte si, jak byste se zachovali vy na místě sledovaného hrdiny. Posuzujete charaktery, prostředí, nastávající události a podobně. A čas od času se zasníte, jaké by to bylo, kdybyste ten příběh opravdu prožili. A přejete si ho prožít.

Ano, chci chytat pokémony. Nenávidím Satoshi Tajiriho za to, že mi ukázal svět, ve kterém nemohu žít. Nepotřeboval bych se stát mistrem ligy, nemusel bych být vůbec slavný, ani bych nepotřeboval tolik pokémonů… Stačil by mi třeba i jeden. Nebo možná dva, kdyby mi jednoho ukradli Rakeťáci. Udělal bych cokoliv, abych se narodil v onom světě nenáviděného S.T. Prostě… není to fér. A už se nikdy nebudu dívat na televizi.