Místo: vedlejší kancelář ve firmě
Čas: 29. 5. 2017
Zápletka: Kolegové něco slaví, všichni jedí někým donesené chlebíčky.

Poté, co jsem s díky odmítl a následně byl nucen vysvětlit, že sundání šunky nepomůže, protože bych musel také sundat sýr, seškrábat pomazánku a nějakým způsobem vyseparovat E471 z té veky, to starší kolega zkoušel dál.

Kolega: “Ale to zvíře už je přece mrtvý a když ho nesníš ty, sní ho někdo jinej.”
Hikaru: “I kdyby každý vegan vyprodukoval jednoho nevegana, což je absurdní, já bych zvíře ani nic z něj nesnědl, ani kdyby přede mnou spáchalo sebevraždu a nechalo mi dopis na rozloučenou, kde by mě výslovně žádalo, abych ho snědl.”
Kolega: “Cože? Takže je klidně necháš umírat zbytečně? Měl by ses k tomu stavět tak, že je alespoň zužitkuješ co nejvíc, aby z jejich smrti vzešlo něco dobrýho.”
Hikaru: “Já myslím, že tahle debata postrádá smysl… Co babička?”
Kolega: “Moje babička? Ta už je dávno pod drnem…”
Hikaru: “To mě napadlo. Ptám se, jestli vám chutnala. Snědli jste ji přece, ne? Aby z její smrti vzešlo něco dobrýho.”

Musím říct, že má snaha se socializovat tímto dosáhla naprosto opačného účinku.