Mnohokrát jsem byl zcela veřejně bit i jinak šikanován, ale málokdy se mě někdo zastal. Existuje mnoho teorií, jak zaujmout pozornost davu, aby vám pomohl, ale žádná není dost účinná. Alespoň ne v této zemi. Vím to, protože jsem to zkusil.
Říká se, že je lepší, když oslovíte někoho přímo, protože tehdy se dotyčný začne cítit odpovědný za to, co se stane. Ne, je to úplně stejné, jako když vy zrychlujete krok, protože se k vám blíží ten pán, co po vás chce vždycky drobné. Taky se pak necítíte zodpovědní za to, že má hlad. Na optimální způsob oslovení davu jsem přišel náhodou.
Stoje na tramvajové zastávce jsem pozoroval okolí. Dva kroky od zastávky se hlasitě hádali a prali dva starší kluci. Všichni čekající na tramvaj ale sledovali obrazovky svých mobilů a jedno dítě hrálo hru pro kočky na tabletu. Nikdo se neotočil, aby se podíval, co se děje. Možná ze strachu, aby do potyčky nebyli zataženi, možná proto, že jim to nepřišlo dostatečně zajímavé.
Protože mně přišel zajímavý ten nezájem, začal jsem propočítávat procentuální zastoupení pohlaví a věkových skupin lidí v dosahu pěti metrů od potyčky, abych zjistil co možná nejspecifičtější obraz typu člověka, který se alespoň podívá.
Lidi zvedali hlavy a očkem zabloudili k mlátící se dvojici jen v okamžiku, kdy přijela tramvaj, a to zase ne všichni. Výsledky byly tak vyrovnané, že mi to ke specifičtějšímu obrazu příliš nepomohlo. Hledal jsem proto další oblasti, ve kterých by se lidé od sebe mohli lišit. Už jsem se jich skoro začal vyptávat, co používají za operační systém, když můj sociální výzkum ukončil příjezd tramvaje, na kterou jsem čekal. Z
Zklamán a s přetékající nákupní taškou stoupal jsem po schůdcích dopravního prostředku, když najednou mladý muž jdoucí proti mně čapl svrchu mé tašky jednu pomazánku, vyskočil z tramvaje a kvapem utíkal pryč. Zaskočeně jsem se na schůdcích otočil a s napřaženou rukou za utíkajícím hlasitě zvolal: “HEJ! Moje pomazáánkaaa!!!"
V ten okamžik každý - i to dítě, co si myslelo, že je kočka - všichni do jednoho zvedli hlavu a zírali na mě. Displeje začaly pohasínat. Stál jsem tam jako Frodo, když Gandalfa strhne do propasti Balrog. A jako Boromir odvážela mě tramvaj pryč z toho prokletého místa. Mí spolucestující na mě zírali dál. Uvědomil jsem si to, vytáhl si límec kabátu co možná nejvýše, abych okolí znemožnil zapamatovat si mou tvář a s rudými líčky si šel sednout.
A tehdy jsem si uvědomil, že jsem na to konečně přišel. Jediný správný způsob, jak zaujmout pozornost davu, je co nejhlasitěji a co možná nejzoufalejším tónem zvolat větu “Hej, moje pomazánka.“
- Koupit rýžové mléko ✓
- Přijít na smysl života ✓
- Naučit se oslovovat dav ✓