Když říkáte, že nejste rasisti, proč vůbec zmiňujete něčí barvu pleti? Třeba já mám obecně problém s lidmi. Pokud byste z nějakého důvodu rádi věděli, jaké barvy pleti jsou, z 99% je to bílá. S menšinami nemívám problém, ba naopak mi často pomáhají, když mě šikanuje bílá většina.
Přesto, když někomu vyprávím o tom, co se mi stalo, necítím potřebu říct, že se jednalo o “bílé Čechy”. Stejně tak si všímám, že ani ostatní se takto nezmiňují, jedná-li se o ně.
Jakmile se ale barva kůže o odstín vychýlí, sdělení tuto informaci obsahuje. Proč? Čím je to důležité pro příběh? Není komické, že většinou po této informaci následuje ještě ujištění “nejsem rasista”? Když nejste rasisti, nemáte potřebu rozlišovat lidi podle barvy kůže a etnika. Tudíž ani vaše vyprávění tuto informaci obsahovat nebude, protože je to pro vás informace zcela neužitečná. Jako jediná výjimka mě napadá popis pachatele při policejním vyšetřování, protože pak by pánové z FBI neobviňovali měsíce nevinného černocha, když pachatelem byl běloch. Zřejmě paní, co vypovídala, také necítila potřebu sdělit, že útočníkem byl běloch. V opačném případě by se ale vyšetřovatelé patrně barvu pleti dozvěděli z první věty.
Jsem toho názoru, že dokud se vyprávění vede takto, povede to vždy k předsudkům. A dost možná, kdyby ve zprávách zmiňovali rasovou a etnickou příslušnost KAŽDÉHO, lidé by si uvědomili, že problematická je v našem státě bílá většina. Nejzajímavější mi na tom přijde, že se v Česku s aplikovaným etnocentrismem, kdy vypravěč informuje o barvě pleti (a zároveň o tom, že není rasista…), setkávám i mezi lidmi, kteří proti rasismu ve společnosti aktivně bojují. A protože vím, že s tím tedy asi nic nezmůžu, rozhodl jsem se, že to budu dělat právě naopak. Budu vyslovovat barvu kůže jedině tehdy, bude-li se jednat právě o ty hrdé bílé Čechy. Možná to bude někomu připadat natolik divné, že si uvědomí, že stejně divné je upozorňovat na barvu pleti i v ostatních případech. Jako: “V tramvaji mě otravoval nějakej bílej chlap…"